Listopad 2016

Kde všude jsem brigádničila?

16. listopadu 2016 v 21:36 | Veronika |  Články
Ahoj,
musím říct, že článek o tom, kde všude jsem "pracovala", jsem plánovala opravdu dlouhou dobu, a tak nastal čas, abych ten článek opravdu napsala!

První brigádu jsem měla, když mi bylo jedenáct a od té doby jsem prošla spoustou míst a dělala spoustu druhů práce, tak se na to pojďte podívat.

Roznos letáků
Moje úplně první "práce", kterou jsem měla, když jsem chodila do 6. třídy, bylo roznášení letáků. Sehnal mi to děda s mamkou, kteří mi oba pomáhali, protože jsem přece jen nebyla ještě schopný a spolehlivý jedinec, přece jen, bylo mi jedenáct let. Pamatuji si, že mě to strašně nebavilo, chodili jsme až večer (teda bylo to v zimě, takže kolem osmnácté hodiny už prostě byla tma jak v pytli) a byla zima a já byla unavená a vůbec se mi nechtělo. Vydrželo to půl roku, pak jsme s tím skončili, protože paní, která nás zaměstnávala, nám přestala platit.
Za tu dobu jsem si vydělala asi 3 tisíce (ne všechno jsem dostala, nedělala jsem to sama) a koupila jsem si za to nové brýle. Brigáda to špatná nebyla, jen já byla ve špatném věku a ještě to pro mě nebylo.

Práce ve slepičárně
Chodila jsem ke známé pomáhat, když už malá kuřátka vyrostla do velkých kuřat, tak se přesunula dál (kam a co se s nimi dál dělo nevím a vědět to nechci), takže bylo potřeba umýt halu a dát nové podestýlky. Já chodila pomáhat s vysbíráváním klacíků a bordelu z podestýlky. Práce strašná, všude prach a bordel, měla jsem toho plný oči, pusu, no všechny otvory, bylo to v šíleném vedru, ale nedostávala jsem od rodičů nějaké velké kapesné, tak jsem si musela poradit, a kde vás někde vezmou jako brigádníka, když vám je 12 let.

Moje nejdivnější sny

5. listopadu 2016 v 21:19 | Veronika |  Články

Každý z mého okolí už ví, že co se týče spánku a snů, tak nejsem úplně normální. Teda, ještě mě nikdo nepřesvědčil o tom, že brečení, plivání, křičení, spaní s otevřenýma očima nebo chození po pokoji je normální. A tak jsem si připravila šest snů, které mě něčím naprosto odzbrojily, jasně na něco upozornily, nebo mi prostě na rovinu řekly, že jsem blázen.

Málem jsem se utopila

Jednou jsem byla s malým bráškou u rybníku, to místo jsem moc nepoznávala, ale bylo tam krásně. Brácha se rozběhl k vodě, že se půjde koupat. Měl kruh, tak jsem se moc nebála. Což netuším proč, vzhledem k tomu, že jsem vodu neznala, nevěděla jsem, jak je hluboká a nic takového bych v životě nedopustila. Rybník se ale zvětšil, spíš z něj byla taková velká, široká a nekonečná řeka. Unášel ho proud, tak jsem pro něj rychle skočila a vše ustálo, bála jsem se, tak jsem ho raději držela a plavala zpátky k břehu. Jenže když jsem ho držela, byla jsem najednou moc těžká a nedokázala se udržet nad hladinou a začali jsme se topit, jenže už neměl kruh a když bych ho pustila, on by se potopil ke dnu, jenže když bych ho držela, utopili bychom se oba. Takže jsem ho držela a snažila se vynořit a nešlo to strašně dlouho. Po nekonečném zápase, když už jsem neměla sílu a oba jsme umírali, jsem se probudila celá zpocená a ubrečená.