Říjen 2016

STUŽKOVÁK aneb „Dýchá ještě?"

26. října 2016 v 18:53 | Veronika |  Autor
V pátek jsme měli se třídou velký den, konečně jsme byli oficiálně pasováni na maturanty a náležitě jsme si to oslavili a užili, o tom žádná!

NEJLEPŠÍ SERIALY PODLE FAKYNN #1

18. října 2016 v 8:00 | Veronika |  Filmy
Když se mě někdo zeptá, jaké jsou moje koníčky, většinou se zamyslím a říkám si "Ty jo, jaký jsou moje koníčky?" a vzpomenu si, že krom dělání blogu, dělání dobrovolnictví, jsou tu seriály, u kterých trávím fakt kotel času, který bych samozřejmě mohla využít úplně jinak a plnohodnotněji. Takže mezi moje koníčky patří i seriály, tak si pojďme ukázat první část mých nejoblíbenějších seriálů.

THE WALKING DEAD

Živí mrtví, seriál, který se mnou je už víc jak 5 let, seriál. Každý díl jsem viděla minimálně 3x, znám všechny postavy, co se kdy stalo, kdy kdo umřel, kdo je jak s kám spojenej, prostě všechno. Když se řekne moje jméno se spojením seriálů, každý z mého okolí přesně ví, co je ta moje topka.

Rick Grimes, policista, kterého postřelili při výjezdu, upadl do komatu a probudil se až době, kdy živí byli mrtví, ale přesto živí. Jeho příběh začíná v Atlantě, kam se rozjel, aby našel svou rodinu. Dostal se mezi skupinu, kde byla i jeho manželka a syn a s nimi poté jede dál hledat místo, kde mohou všichni spokojeně žít. Během cesty potkají nové lidi, ztratí své lidi, pomalu přicházejí na to, jak je moc svět zamořený, co se stalo, jak to funguje a jak musejí fungovat oni, aby mohli přežít.

DĚTI A ŠÉFOVÉ JSOU SATANI

11. října 2016 v 17:05 | Veronika |  Články

Zdravím u nového článku, který jsem slibovala minule. Celé prázdniny jsem pracovala v jedné dětské ozdravovně jako vychovatelka, potažmo zdravotní sestra, uklízečka, kuchařka a všechno, co bylo potřeba, tak se pojďme podívat na to, jak to dopadlo, jak to mohlo dopadnout a jestli stále stojím za tím, že můj sen je pracovat s dětmi.

Na začátku června jsem už byla celkem v depresích, že nemám žádnou brigádu na léto a co budu dělat a kde vezmu peníze na všechno, tak jsem lítala všude možně a hledala, kde by mou zoufalou dušičku vzali.
Našla jsem pěkný inzerát do jedné dětské ozdravovny a zkusila tam napsat. Den na to mi paní volá ,,Můžete zítra přijet, abyste podepsala všechny papíry a domluvily se?" jako říkám okey, jsem tam jak na koni. Udělala jsem si s kamarádkou výlet, já strávila 2 hodiny instruktáží o tom, co se tam dělá a jaký je režim (mezi námi, během sekundy jsem to stejně zapomněla) a zbývalo jen podepsání smlouvy. Všechno dobrý, potom se na mě podívala, usmála a začala vypisovat papír do účtárny ,,Vaše hodinová mzda bude činit 60 korun a služba je od 7 ráno do 22 hodin, pokud děti nespí, tak 23 hodin." Koukala jsem na ni jak zjara, co jsem právě slyšela a jestli se radši nemám otočit a jet domů, jenže papíry byly podepsaný, já už kývla, tak jsem si řekla, že stejně nemám na vybranou a vydržela zbytek pohovoru. Nebudu vám lhát, ale za 15-16 hodin práce sotva 60 korun (nezapomeňme na to, že hodina se odečítá jako pauza a co jde před 22 druhou hodinu, se neplatí) a nehledě na to, že se to ani nesmí.