LÉTO 2016

3. září 2016 v 22:10 | Veronika |  Autor

LÉTO 2016 A XX ZÁSADNÍCH VĚCÍ OKOLO POSLEDNÍCH STUDENTSKÝCH PRÁZDNIN


Sešel se měsíc s měsícem a já se neohlásila celých 5 měsíců. Fuj na mě, já vím, ale nějak jsem se nemohla dokopat k ničemu a střídala se u mě náladu "mám milion témat o kterých chci napsat, ale nechce se mi psát" a "mám strašnou chuť psát, ale ani jedno z témat, ke kterým se chci vyjádřit a ani jeden článek, který chci zpracovat se mi nejeví natolik lákavě, abych opravdu zvedla svůj líný zadek a něco vyplodila".

Jako startovní pásku jsem si řekla, že napíšu to nejjednodušší, co jde a budu doufat, že se nastartuju k pravidelnému vydávání, protože mi to sakra moc chybí a jsem sama na sebe naštvaná, že jsem tady s tím sekla. Minimálě půl roku nevyšlo nic smysluplného.

Skončily nám dlouho očekávané prázdniny a já jsem něco zažila, něco změnila a něco se naučila, tak si o tom s doprovodem několika fotek pojďme popovídat, protože to takhle dělám každý rok. V archivu najdete články z minulých let. Nebo minimálně z minulého roku, nezaručím to, že předtím to nebyly takové hovadiny, které jsem s očistou blogu raději sprovodila ze světa.



První a zásadní krok do prázdnin byly moje narozeniny. Poslední rok si jdu užívát té náctky ve číslovce, pak už to bude jen horší a dospěláčtější.
Přestože nesnáším kytky, jako fakt, asi jediná žena na planetě, ale i takový úkaz existuje, dostala jsem opravdu spoustu kytiček, ale aby to tu nebylo moc zakytičkovaný, máte tu jen dvě. Samozřejmě mi udělaly radost!
Dál už to byly flašky a jídlo. Alkohol tu ukazovat nehodlám, ani jak jsem vypadala, no a na jídlo nemám v tuhle hodinu ani pomyslení. Teda mám, velký a právě proto tu ty dobroty postovat nebudu.


Dále jsem nastoupila na brigádu do dětské ozdravovny, kde jsem potrápila své nervy a myslím, že i další orgány, při trávení času s dětmi tam. Nevychovaní parchanti, rozkošní miláčci, děcákové děti a další skupinky, které mi udělaly spoustu vrásek. Nemůžu říct, že to bylo vyloženě strašný vždycky, ale myslím, že nejvíc jsme si užívala ten čas, kdy ráno ještě spaly, odpolední klid a když šly večer spát. A o všudy přítomné buzeraci, 15 hodinových směnách, směšných penězích a přesvědčení, že už nikdy v životě nebudu pracovat s dětmi, nutno podotknout, že to byl můj sen, už nikdy nebudu tak hloupá a nepůjdu to dělat znovu. To snad raději půjdu do fabriky.
Ale kluci mě tam naučili hrát poker, tak něco pozitivního říct musím. (Samostatný článek na to určitě čekejte, protože k tomu mám moc co říct.)
Na fotce je jedna malá úžasná holčička, která byla černoška a byla děsně rozkošná a hned bych si ji vzala domů. (Děcákový dítko)




Pak jsem od dětí z ozdravovny vyjela za dětmi na tábor, jenže za mojema úžasnýma a hodnýma dětma!
Jela jsem s mojí životní soulmate, se kterou se vidíme strašně málo, přesto že od sebe bydlíme asi hodinu cesty, děs běs. Předtím jsme si udělaly ještě vlastní prázdniny a vlastně tam vyrazily spolu. Tábor byl fajn, pak se to v půlce zlomilo, já na děti zůstala sama a na tolik malých svišťů to je bídný. Každopádně nám bylo dobře, odpočinuli jsme si od všedních věcí doma a řešili úplně něco jinýho. Jo a převlíkali jsme se za pokemony! (Hrajete někdo?)


Vzhledem k tomu, že mi tu stále asistuje a chtěl, abyste ho viděli, tak vám ještě představuju modela a šampióna mého srdce!



Užila jsem si skvělý léto s nejlepší kamarádkou, vzpomínaly jsme na ty roky předtím a připomínaly si to, co jsme dělaly jako malý haranti na tajňačku.


A nemůžu zapomenout zmínit, že díky nejlepšímu kamarádovi a nejlepší mamince by to taky nebylo to pravé ořechové.


A taky jsem se obarvila na růžovo. Pak z toho byla oranžová, zrzavá a teď jsem blondýna. Kouzelná duhová barva, fakt.


A pak už jsem jen výletovala, užívala si, bavila se, chytala pokemony (:D), doplňovala sílu na maturitní ročník a náročný rok, který mne čeká.
JO A ABYCH NEZAPOMNĚLA, TAK JSEM SE JEŠTĚ CELÝ TY DVA MĚSÍCE SMAŽILA A BYLA VĚČNĚ JAKO RAJČE, ALE STÁLE JSEM BÍLÁ JAKO STĚNA, PROTOŽE ŽÁDNÝ JINÝ ODSTÍN NEŽ BÍLOU A ČERVENOU U MĚ NEMÁ ŠANCI.

Co jste dělali vy?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 5. září 2016 v 20:53 | Reagovat

Ty dva stavy, díky nimž blogy obvykle spí, jsi popsala krásně =D já byh bohužel byla líná snad i na to =D
Ty fotky jsou krásné. Ten les…
Má to atmosféru =)
Milé shrnutí

2 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 6. září 2016 v 6:51 | Reagovat

Hezky shrnuto. Hodně se mi líbí ty koně. Super fotky :). Blogy holt čas od času musí spát.

3 Ranly Ranly | Web | 3. října 2016 v 21:28 | Reagovat

Koukám že nejsem jediná kdo byl moc línej vlést na ty blogové stránky a něco pořádnýho napsat :D Na ty děti bych neměla nervy, takže za mě velký obdiv :D jinak, červenou barvu ti vůbec nezávidím, jelikož jsem se v Barceloně válela na sluníčku 6 hodin, vím o čem mluvím.. takový spálený tělo, ze kterýho se dostáváš pomalu tři týdny opravdu nechceš.. snad radši tu bílou :D Jinak super fotky :)

4 Simix Simix | Web | 12. října 2016 v 21:14 | Reagovat

Posledních pár fotek je mega.. krásna příroda. :) Jinak celkově všechny fotky jsou pěkné... podle nich vypadá, že tvoje léto bylo pestré :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama