Byla jsem darovat krev!

24. října 2015 v 22:18 | Veronika |  Články

Kdo mě sledujete na twitteru, nebo mě znáte a máte na fb, tak víte, že jsem ve čtvrtek poprvé navštívila transfuzní oddělení u nás ve městě, abych třeba jednou pomohla někomu zachránit život a darovala krev.
Ráda bych vám tu tedy napsala, jak to vypadalo, co jsem dělala, co se přihodila a trošku vám všechno přiblížila.

Minulý týden jsem se spolužačkou prodávala bílou pastelku a šly jsme na dané transfuzní na oddělení pro dárce krve, kde její babička pracuje v bufetu. Rovnou jsem se tam stavila u sestřiček a zeptala se, jak to funguje a že bych také ráda dala krev. Pověděla mi, že mám přijít další týden ve čtvrtek mezi půl 7 a půl 10 hodinou. Nevěděla jsem o tom nic a trochu jsem se bála. Jediné, co jsem se dozvěděla, teda, co mi nepříjemná sestřička pověděla, bylo, že si mám přinést občanku, kartičku pojištěnce, den předtím nejíst nic tučného a ráno přijít na lačno.
Zeptala jsem se tedy kamarádky, jestli by nešla se mnou, že se prostě bojím a nechci tam být sama. Souhlasila a já se ve čtvrtek vydala poprvé darovat krev.


Ráno jsme přišly kolem osmé hodiny, optaly se sestřičky, ta nás poslala odložit si do šatny a ať se znovu přihlásíme. Vzala si od nás kartičky a s kelímky nás poslala se vyčůrat a dát to tam k nim do laborky. Udělaly jsme tak a já se začínala cítit velmi nervózně, ale ještě to bylo v pohodě. Dělaly jsme si z toho srandu, abychom odlehčily situaci a vydaly se pro další pokyny k sestře. Zapsala si nás do karty, klasické informace jako bydliště, váhu, výšku, kam chodíme do školy a jestli jsme měly nějaké onemocnění v nejbližší době, operace, laparoskopii, tetování, piercing a podobně. Dodělala si kartu, dala nám informace a pokyny pro dárce, kde se psalo, na co máme právo, že musíme být zdravé, pokud jsme měly takovou a takovou nemoc, že pokud jsme byly drogově závislé nebo spaly s někým takovým, tak v jakých případech musíme počkat nějakou dobu, nebo vůbec krev dát nemůžeme a co se nám může po odběru stát. (Malátnost, brnění a podobně.) Po souhlasu, že nejsme feťačky, nemáme žloutenku a neděláme prostitutky, nás poslaly si sednou konečně dovnitř, kde byli všichni, a my musely čekat, než nás zavolají na vzorek.

Po chvilce slyším "Slečno Tomášková", tak jsem rychle přišla do místnosti, kde dělala sestřička odběr. Nejdřív mě poučila, asi jako úplně každá sestra, že mám špatné žíly a že to snad zvládnou. Píchla mě na první pokus, na což nejsem zvyklá, protože všude mi to dělají tak na potřetí, to se mi líbilo. Frajerka jsem na to koukala, a když to dokončila, už jsem málem ležela na zemi, jak mi bylo zle. Každopádně jsem to zdárně zvládla a šla si do bufetu pro rohlík a čaj, vyplnit další papíry o mých nemocích, operacích a alergiích (všude bylo ne a já si přišla opravdu šťastná, že jsem vlastně tak zdravá).

Dále mne čekala prohlídka u doktorky. S kamarádkou jsme tam seděly a utěšovaly se, že neumřeme, že to bude dobrý, že nám vůbec není špatně, každopádně pak kolem nás odpadli dva lidi a mně už bylo regulérně zle. Nakonec jsem to rozdýchala, po chvilce si mě zavolala doktorka a já si k ní sedla, zopakovala ji to, co jsem řekla sestřičce, vysvětlila mi nějaké další věci, jako že na další odběr mi napíšou a podobně, pak mě poslouchala, prohmatala břicho, uzliny a já se mohla vydat k sestře. Dala jsem ji tam vyplněné papíry, ona mi na oplátku dala kupónky do bufetu, symbolickou kapičku za první odběr, vitamíny od pojšťovny a napsala omluvenku.

Teď mě čekalo to nejhorší, samotný odběr. Umyla jsem si ruku mýdlem, pak desinfekcí a sedla si na lavičku. Po pár minutách si mě zavolala sestřička s otázkou, jestli budeme brát z prvé nebo levé. Díky mým neposedným žilám jsem na doporučení sestry z odběru řekla, že lepší bude pravá a šla k lehátku na pravou ruku. Červené lehátka, jak uklidňující, jako by nestačilo, že je té krvavé červené všude dost. Lehla jsem si, prohmatala mi ruku, napíchla opět žílu na jediný pokus, odebrala vzorečky a už to jelo. Ležela jsem vedle velkého přístroje, který měl jakousi misničku, která vypadala jako váha a houpala se (aby se krev nesrazila), měřilo se kolik mililitrů už nateklo do sáčku. Koukat jsem na to v žádném případě nemohla a jen jsem se modlila, aby to bylo do nejrychleji za mnou. V ruce jsem měla míček, který jsem musela mačkat, pro lepší tok a vlastně celou tu dobu nedělat nic. Sestřičky mi řekly, že pokud mi bude špatně, okamžitě mám křičet a vyřešíme to. Chvilku to bylo v pohodě, pak přišla kamarádka, lehla si vedle mě, sestra ji řekla to samé, píchla a už to šlo. Ve chvíli, kde chtěla od ní odejít, tak jsem najednou neviděla vůbec nic. Před sebou jsem měla jen bílé a černé tečky, bylo mi neskutečně špatně. Když už jsem zase jakž takž viděla, tudíž se zjevně probrala z jakési mdloby, tak jsem se zmohla jen na "Sestři, mně je nějak strašně zle!" Okamžitě se ke mně sletěly, daly mi nohy nahoru, sedačku daly níž a teď co. "Chcete vodu? Myslíte, že vám to pomůže?" Kývla jsem a držela se, abych tam neklekla znovu. Sestřička přiběhla s vodou, napila jsem se a už mi bylo lépe. Koukala na mě se smutný výrazem, jestli to ještě zvládnu, protože by jinak krev musely vyhodit, protože nemá ty určité mililitry, které jsou potřeba. Při představě, že jsem to všechno absolvovala zbytečně, jsem dostala novou dávku sil a kývla, že to vydržím. Kamarádka vedle mě chytila za ruku a jen jsme ležely a čekaly, kdy to skončí. Sestry na nás koukaly tak zvláštně. Ani nechci vědět, co si o nás myslely. Po pár minutách jsem slyšela pípání a byl konec. Hurá! Přežila jsem to. Odpojily mě, převázaly ruku a já jen ležela a aklimatizovala se. Snad až po 20 minutách, kdy jsme se snažila tam neusnout, mě dovolily si sednout a jít se najíst. Mezitím jsem tam koukala všude možně a snažila se nepozvracet z té všudy přítomné krve. Naproti mě byl pán, který byl na plazmě, a když jsem koukala na to, jak se mu filtrovala tak krev, tak jsem se málem pozvracela. A to chci dělat ve zdravotnictví?

Nakonec jsme to zakončily utrácením za jídlo v bufetu. Měly jsme kupón na 90 korun a nedokážete si představit, co s tolika penězi dělat, když stojíte před samými sladkostmi, nemáte na nic chuť a musíte je utratit. Vymýšlely jsme si tam všechno možné a já pak šla s plnou kabelkou čokolád a sušenek domů, kde jsem to předhodila své divé zvěři (čtěte bratrům). (A to jsem si ukořistila kinder čokoládky, že si dám, až budu mít chuť, přišla jsem domů, šla spát a když se probudila, měla jsem kabelku vybrakovanou a všude po pokoji obaly, to se vyplatí.)

A takhle vypadal můj první zážitek s darováním krve. Hodně přemýšlím o tom, jestli příště vůbec půjdu, ale je to jednou za tři čtvrtě roku, tak to snad přežiju.


Darujete nebo chcete v budoucnu také darovat krev?


(zdroj obrázku 2 a 3, na prvním obrázku je kapička za první odběr a na čtvrtém jsme krásky po odběru)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | Web | 25. října 2015 v 0:18 | Reagovat

Já bohužel kvůli mé nemoci krve darovat krev v žádném případě nemůžu, ale tebe obdivuju, že jsi to zvládla :) Víc takových lidí!

2 Mia Mia | Web | 25. října 2015 v 8:57 | Reagovat

Vždycky jsem se zajímala o možné darování krve - člověka to nic nestojí a ještě má pocit, že udělal něco dobrého... A to nemluvím třeba o takových opravdu pravidelných dárcích! V některých zemích dokonce kontaktují dárce, když jeho krev někomu zachrání život... Mně ovšem zjistili nedávno vysokou hladinu cukru v krvi, takže já se se svou krví univerzálního příjemce stejně můžu jít tak akorát bodnout inzulinem. :D

3 Simone Casper Simone Casper | Web | 25. října 2015 v 9:17 | Reagovat

ahoj krásný článek. já myslela že musíš jíst před odběrem. pak se nediv, že to s tebou seklo. přítel pravidelně daruje a den před odběrem jen lehká jídla a můžeš jíst i ráno. No vlastně musíš. Přítel byl na odběru na lačno na prvním odběru a dostal od sester zjebáno a dostal tatranku. já mám nízký tlak a slabší srdíčko, takže darovat nemůžu. já jsem se skoro složila, když mi brali v nemocnici tři ampulky krve. možná je to u vás zvyk chodit na lačno, ale takhle by to nemělo být. u doktorky na prohlídce ano. to choďg na lačno ale při odběrech se musíš najíst.

4 Lia Lia | E-mail | Web | 25. října 2015 v 11:40 | Reagovat

Jeee, tak to jsi mi udělala radost :D
Rozhodně víc takových lidí, já jsem ještě darovat krev nešla, ale plánuju, jelikož jsem takovej blázen, že pomáhat druhým je moje silná stránka (bohužel i těm, kteří tu pomoc nepotřebujou). Za mě je to určitě velké plus, darovat v budoucnu budu, i když s jehly a krví nejsem moc velká kamarádka :D
Seš šikovná, obdivuju tě

5 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 25. října 2015 v 13:27 | Reagovat

Strašně moc bych chtěla darovat krev, protože když jsem se narodila, tak mi museli měnit všechnu krev a právě nějaká od dárce mi zachránila život. Navíc mám poměrně exotickou krevní skupinu, takže by se to hodilo... Ale bohužel v těch dotaznících bych neměla všude to pěkné "ne", ale kvůli některým nemocem by mě k darování nepustili. Haha a navíc kvůli BMI. :D Takže jedinou mou nadějí na "splacení dluhu" je darování kostní dřeně, k tomu se snad ještě odhodlám, abych se nechala zapsat do registru. Jinak, máš můj velký obdiv a palec nahoru, je spousta lidí, kteří by do toho nešli prostě jen proto, že za to nedostanou zaplaceno.

6 W. W. | Web | 25. října 2015 v 14:44 | Reagovat

Šla bych také darovat, ale kvůli svý zkurv. nemoci nemůžu. Chci taky mít ten pocit že jsem někomu pomohla aspon z něčím. Nemocní lidé jsou mi tisíckrát bližší. Mají větší soucit. Ví jaký to je. :) Čest ti.

7 Nany Nany | Web | 25. října 2015 v 15:11 | Reagovat

Je pěkné, že takhle někomu pomáháš, to, co sis tam prožila fakt nemohlo být příjemné, obdivuju tvou odvahu. Já do toho asi nikdy v životě nepůjdu, je pravda, že jsem mám hodně různých menších nemocí apod., takže by to možná ani neprošlo a taky mi jehly nejsou zrovna dvakrát příjemné. Ale díky za takový článek, aspoň jsem si o tom udělala ještě trochu bližší představu.

8 dasatomaskova dasatomaskova | E-mail | Web | 25. října 2015 v 16:43 | Reagovat

Tak to je Super, že jsi rozšířila naše řady...:-))Jsem pravidelná dárkyně krve už několik let a jsem na to moc pyšná. Slzičku dárce mám ukrytou v krabičce. Je moc krásná:-))Držím ti pěsti abys vydržela a stala se pravidelnou dárkyní. Mám radost i proto, že nosíme stejná příjmení...:-))

9 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 25. října 2015 v 21:42 | Reagovat

Vždycky jsem chtěla darovat krev, tenhle článek mě nakopl k tomu, abych teď začala hledat nejbližší stanici. Snad mi dovolí(rozuměj tak, že budu zdravá) darovat krev a já budu moct pak kapičku hrdě nosit ve skautském kroji.. :-)

10 Rojana Rojana | E-mail | Web | 25. října 2015 v 23:04 | Reagovat

Momentálně mám dvou letou pauzu a ještě půl roku darovat nesmím ( dva roky jsem kojila) :). Ale už se moc těším až zase ucítím tu příjemnou únavu po darování krve. Mám za sebou 20 odběrů.

11 Týnka Týnka | Web | 26. října 2015 v 9:29 | Reagovat

Páni, to jsi dobrá :) já bych strašně ráda darovala krev nebo plazmu, ale bohužel dělá se mi při tom špatně, už jen z pohledu na krev nebo na jehlu, začnu se potit, buší mi srdce, je mi špatně - a to jen když se dozvím, že mám přijít ten a ten den na odběry! Hrozný, mrzí mě, že to tak mám, třeba se to časem zlepší :)

http://kristynacihakova.blogspot.cz/2015/10/velka-adventni-giveaway.html => Ráda bych Tě pozvala na svou Giveaway! :)

12 Jana Jana | E-mail | Web | 26. října 2015 v 17:56 | Reagovat

Četla jsem o tom i u Poppy. Je zajímavé to číst od dvou osob, kterým tak jako "dlvěřuji" - jakože vím, že to není vycucané z prstu :D A je mi líto, že já bych krev darovat nemohla - já mám problém naplnit ampulku - i po tom jsem modrá ještě 14 dní ...

13 Sandra Sandra | Web | 26. října 2015 v 19:38 | Reagovat

tak to je super,že existujú aj takíto dobrí ľudia!:)ty si úplný poklad!:)
ja by som raz rada darovala krv,podľa mňa je skvelé,že už len darovaním krvi môžme niekomu pomôcť!:)

14 Elis Elis | Web | 27. října 2015 v 19:45 | Reagovat

Obdivuju vás všechny, až jednou překonán strach z odběru krve, určitě bych také ráda darovala.

15 Heaven Heaven | Web | 28. října 2015 v 11:30 | Reagovat

Jsi dobrá, obdivuji tě :) Také bych jednou chtěla darovat krev. Na jehly jsem zvyklá, tak by to snaf nemusel být problém...

16 Ver. Ver. | Web | 28. října 2015 v 17:17 | Reagovat

Je fajn, když se někdo takto podělí s ostatními, třeba se vypraví darovat krev i někdo další, kdo zatím váhá. Do budoucna to nevylučuji ani u sebe, ale doktorům se snažím vyhýbat, co to jde, tak uvidíme :)

17 Luna Luna | Web | 28. října 2015 v 22:34 | Reagovat

Obdivuju tě, že jsi ten odběr krve zvládla :) Já nikdy darovat krev nebyla a asi bych na to ani neměla žaludek.

18 Annie Annie | E-mail | Web | 29. října 2015 v 11:08 | Reagovat

Já bych taky darovala, ale bohužel... mojí krev nechtějí.

19 Narcis Narcis | Web | 29. října 2015 v 12:22 | Reagovat

Je mi líto, že máš takové zážitek hned napoprvé.
Já chodím pravidelně darovat plazmu, což je trochu jiné než krev. Poprvé mi také bylo trochu hůře (oděr plazmy je u každého individuální, u mě trvá přes hodinu), ale dnes už je to pro mě spíše rutinní a samozřejmé :) Pokud budeš mít odvahu, zkus plazmu. Někteří lidé to dělají i kvůli "odškodnění", kdy každé dva týdny odběru dostanou 450,- a poukázku na jídlo. Takže si tím můžeš jako student i přivydělat, ale prvotní by měl být především zájem udělat dobrou věc :)

20 oonamagritte oonamagritte | E-mail | Web | 30. října 2015 v 0:59 | Reagovat

Děkuju za pěkný koment :) potěšil :)
Taky plánuju jít darovat krev, ale nějak se toho pořád bojím :D
máš můj velký obdiv :)
a.. nejspíš bych ten automat sežrala celý jak se znám :D

21 Crazy Jull Crazy Jull | Web | 30. října 2015 v 13:01 | Reagovat

Já bych asi darovat krev nedokázala, protože se bojím nemocnic a vším s tím spojeným. :D
-CrazyJull

22 barlie barlie | Web | 30. října 2015 v 20:09 | Reagovat

Ty jo, to máš naprostý obdiv, darovat krev je podle mě vážně dost dobrej skutek.
Taky bych to chtěla udělat, ale nebylo mi 18 a to ti musí být, ne?
Když mi brali krev tak mi to vůbec nevadilo, ani mi asi nevadila krev, ale předpokládám, že by mi taky bylo děsně zle :D

23 Aki Aki | 2. listopadu 2015 v 19:27 | Reagovat

Respekt!!!💪 rozhodně máš můj obdiv^^

24 Gabux Gabux | Web | 17. listopadu 2015 v 13:02 | Reagovat

Ráda bych v budoucnu darovala krev, ale příští týden jdu na tetování a mám pár piercingů tak nevím :D
Krev ani jehly mi nevadí a nijak vážně nemocná taky nejsem, takže bych ráda šla... Jen teda nevím co řeknou na ty piercingy a tetování :D
Jinak jsi to měla tu návštěvu poměrně pestrou O.o

25 Aya Aya | Web | 6. prosince 2015 v 10:35 | Reagovat

Šla bych na darování krve, ale nevím, zdalipak bych byla vhodný dárcem. Asi bych neměla všude ne, ale kdo ví... Nejvíc se asi bojím toho, co by mi řekli, kdyby si vzali vzorek. Jestli je všechno ok, byla bych ráda a pokračovala bych dál, kdyby to ok nebylo, musela bych zjišťovat, kde  je problém a to mě děsí.

26 Melly Melly | Web | 13. prosince 2015 v 16:05 | Reagovat

No. Já chci darovat krev od svých 17, ale nemůžu - brání mi váha. Jsem proto ráda, když čtu o komkoliv, kdo darovat krev byl, protože to vnímám jako opravdu velkou pomoc:) A jsi dobrá, žes to tak vydržela, snad ti příště (pokud půjdeš) bude lépe... Ono zas někdy to ale nemá cenu hrotit, aby ti to zbytečně neuškodilo.. Cílem je mít dva zdravé (zdravější) lidi a ne dva nemocné:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama