Moje první záchrana

28. dubna 2015 v 22:08 | Veronika |  Blog


Chci vám povědět, proč jsem se zase tak dlouho neozvala, protože se k tomu váže jedna pro mne nemilá příhoda.

Opravdu jsem se v pátek na článek chystala, jsem přeci řekla, že články budou minimálně jednou do týdne, jenže to jsem pak dostala tak psychicky náročnou ránu, že to prostě nešlo a já doufám, že mě pochopíte.

Určitě někdo víte, kdo sem chodíte dlouho, kde studuji a kdo nevíte, tak vám to teď prozradím. Jsem na Zdravotnické škole oboru lyceum a když se řekne zdrávka, student zdrávky, tak si představíte kdo ví jak trénovaného týpka, co vám tu pomalu udělá operaci žaludku a kuchyňském stole s nožem na chléb, ale to ne, na lyceu nemáme téměř žádnou odbornost a všechno se učíme teoreticky, no co, ale máme samozřejmě hodiny První Pomoci a tudíž by se ode mě mělo očekávat, že bych ji snad měla umět dát, ale víte co já vám povím? Houbeles, prostě v tu chvilku vůbec nevíte.
A už se k tomu dostáváme.



Ležela jsem v posteli a s malým bráškou koukala na pohádky, tedy on koukal a já spala, v tu najednou volá máma "Veronika! Pane Bože, Veroniko, pojď sem! Veroniko dělej! Adamovi něco je!' a začala hysterie. Utíkala jsem ze schodů, málem jsem se sama přizabila a spěchala k bráchovi. No, neskutečný pocit, když koukáte na bezvládné modrající tělo s pěnou u pusy za matčna křiku "Jsi na zdrávce! Kurva, tak něco dělej! První pomoc mu dej!' V tu chvilku zapomenete i na to, jak se jmenujete, natož abyste si dokázali vzpomenout, jak máte toho malýho kluka vyšetřit. Hodiny k ničemu, já nevěděla, co dělat!

Jediné, na co jsem si vzpomněla bylo, že když začal zvracet, musela jsem mu nějak uvolnit ustní dutinu, zkontrolovat jazyk a jak to je všechno průchodné, aby se mi zvratky nezačal ještě více dusit. Když byl celý modrý, zmohla jsem se na zkontrolování fyziologických funkci a co teď? "Přines mobil a volej záchranku." Dělali jsme to přeci tolikrát, při každé fingované situaci. Vždyť já zapomněla i jak se jmenuju a vysvetlit co se děje? Moje roztřesené ruce sotva fungovaly. Hodila jsem po mámě mobil a začala zkoušet, jak reaguje, jestli se probere. Sice se probral, ale nevnímal, nic. Jen při popleskání na tvář zahuhňal něco jako "Dost au!" Bylo to něco neskutečného. Ale přežili jsme to do příjezdu záchranky.

Ale co vám musím povědět, kdybyste viděli ten lhostejný přístup záchranářů, to bylo něco neskutečného. Přijeli po asi 15 minutách, to je ještě dobrý, ale šli k nám jak na návštěvu, takovou dobu jen čuměli a to jsme tam měli mezi nimi známého, pak mu změřili tlak a konec. Ještě nechali mámu, aby ho táhla sama a brácha nemá 15 kilo. A nemocnice? Do teď nevědí co mu je a sotva ho poslali na nějaké vyšetření, zdá se mi to, nebo je opravdu to zdravotnictví fakt na houby?

No a záverem naštěstí můžu říct, že už mu je dobře a zítra ho pustí domů. Konečně.
Můžete být všemožně odolní a myslet si to jak chcete, ale nikdy na to nevsázejte, protože nevíte, jestli, až uvidíte takhle ležet někoho, pro koho byste život objetovali, budete vůbec vědět, co máte dělat.

Byl to pro mě jeden z nejhorších a nejsilnějších zážitků, co jsem musela prožít.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christina Christina | Web | 28. dubna 2015 v 22:22 | Reagovat

Naprosto to chápu. Ono se o tom sice učíš a říkáš si, že dáš hned první pomoc, jak budeš muset, ale ono hovno. Prostě to nejde. A takhle je to skoro se vším. Dokážu si představit, jak to pro tebe muselo být těžké.
Ano, zdravotnictví jde opravdu do háje a to ne jen u vás. U nás je to ještě horší. Ale o tom radši nebudu vyprávět, je to hnus.
Nakonec je dobře, že je bráška v pořádku.

2 Genevra Genevra | Web | 28. dubna 2015 v 22:49 | Reagovat

Tak hlavní je, že je bráška už v pořádku. Poznám to, také jsem tátovi volala záchranku a v hlavě si stále opakovala "nepanikařit". V klidu jsem zavolala, řekla bydliště, vysvětlila co se stalo a ta ženská mě přepojila dál a tam jsem musela vysvětlovat znova co se stalo a bydliště, což jsem sice moc nepochopila, ale záchranka přijela během chvilky a vše dobře dopadlo.

3 Elis Elis | Web | 29. dubna 2015 v 8:10 | Reagovat

Byla jsi dobrá, když jde o člověka blízkého tak strach dovede ochromit, ale nakonec jsi se vzchopila a to nejdůležitější si udělala, zajistila si dýchaní...

4 Ginny . Ginny . | Web | 29. dubna 2015 v 14:08 | Reagovat

Ty vole , to je masakr .
Úplně chápu , že si nevěděla co dělat , nikdo by nevděl . Zvlášť když se jedná o někoho blízkýho , hlavně z rodiny . Člověk je tak v šoku , že prostě vůbec netuší , jak má zareagovat .
To zdravotnictví stojí totálně na hovno . Všechno je jenom přes známý ( i když jak koukám , tak taky vždycky ne ) a přes prachy .
Kde sou ty doby , kdy lidi léčili druhý , aby je uzdravili ...

5 Ta mrtvá Ta mrtvá | Web | 29. dubna 2015 v 18:31 | Reagovat

pěkný blog

6 Kerr Kerr | Web | 30. dubna 2015 v 17:47 | Reagovat

Teda, to je hrozný. Nechápu ten přístup, na zdravotnictví si teď stěžuje mnoho lidí, ale proboha když přijede sanitka, tak se snad podle toho mají chovat. Jednou se jim to vymstí, až se jejich vinou nějakému člověku zhorší stav jen pro to, že si nepohnou prdelí.
Jinak ten pocit taky znám. Na skautu nás zdravovědou docela cpou, víme toho docela dost. Hodně si na tom potrpí. Ale pak, když se něco děje, prostě nevíš.

7 ema ema | Web | 2. května 2015 v 13:37 | Reagovat

ale zvladla jsi to perfektne. dulezite mit chladnou hlavu.

nezlob se na zachranare. vis, oni toho maji tolik, ze uz jim prijde vsechno velice vsedne. za jejich neutralnim vyrazem je spousta zkusenosti. pracovala jsem kdysi v nemocnici a vim co pisu.

8 Smile Smile | Web | 2. května 2015 v 16:44 | Reagovat

Musím se předně vyjádřit k těm záchranářům, protože jsem naštvaná už jen z toho, jak to čtu. Prostě zdravotnictví v háji. Lezou tam lidi kvůli tomu, že to je dobře placená práce, ale sakra, myslí někdo z nich taky na to, že budou muset i makat a zdravotnictví není zrovna pr-el?! -.- Nejhorší je ten jejich přístup, přesně, jak jsi psala. Moje teta tam ležela a oni za dva týdny nevěděli, co jí je. No jak by taky mohli, když ji za ty dva týdny poslali na dvě vyšetření a kontrolovali ji, jako by tam byla s chřipkou, že? Ale to teda ne. Žádná chřipka. Za tři dny po propuštění musela znovu do nemocnice a až v tu dobu začali přemýšlet nad tím, že jí asi něco je.
Můj nejlepší kamarád zemřel jejich chybou. To jsou takový hovada, že po úrazu hlavy nekontrolují krvácení do mozku, nebo jako co?! No jistě...

Je mi líto tvýho bráchy, snad už mu je vážně líp a bude se mít dobře, tohle si nikdo nezaslouží. Naprosto si dokážu představit tvoje pocity, když na tebe mamka křičela, ať něco děláš, protože jsi na zdrávce. A taky ten pocit, když najednou nevíš nic. Naprosto nic. Pomalu ani kde jsi. Je to hrozný, zažila jsem něco podobnýho, když jsem volala na policii kvůli požáru a najednou ani nevíš, co se děje, protože máš jen strach, aby ses dostala ven a zachránila to, co je potřeba. A na nějaký jméno si v tu chvíli vzpomeneš těžko...

9 *Anne *Anne | E-mail | Web | 2. května 2015 v 17:14 | Reagovat

No páni, smekám nad tebou, přece jenom byla si dobrá, někdo by ani tu záchranku nezavolal. A o našem zdravotnictví je škoda mluvit- děs a hrůza.

10 Nany Nany | E-mail | Web | 2. května 2015 v 19:55 | Reagovat

Páni, tak to muselo být strašné. Sama nevím, co bych v takové situaci dělala, i kdybych měla sebelepší praxi. Většinou v těchto situacích ztuhnu a netuším, co mám dělat. A jen tak stojím a čumím.
Naše lékařství nikdy nepochopím. Pamatuji si, jak mi bylo asi pět let a táta s mámou mě vezli do nemocnice, protože po pár dnech nemoci bylo jasné, že to bude něco víc. Na příjmu jsme čekali asi dvě hodiny. Dvě hodiny! Kdyby to bylo déle, možná bych i umřela. A přitom tam nebyl žádný vážný případ, po chodbách chodili vysmátí doktoři a ambulance se rozhodně nezdály plné. Od té doby už doktorům nevěřím.

11 Jana Jana | E-mail | Web | 2. května 2015 v 20:43 | Reagovat

Jsem ráda, že vše dobře dopadlo a že je bráškovi i tobě lépe! Se záchrankou a záchvatem u bratra mám podobný zážitek a opravdu to nebylo příjemné. Pevné nervy a těším se na další článek :)

12 flovers-king flovers-king | Web | 3. května 2015 v 17:58 | Reagovat

Tyjo, taky bych nevěděla co dělat v tu chvíli :/

13 cincina cincina | Web | 4. května 2015 v 18:55 | Reagovat

Zlati, já doufám, že bráškovi je už teď o moc lépe.
No jo, české zdravotnictví. Od toho si už taky moc neslibuju:) Všude se propaguje, jak je to tady úžasné a přitom je pravda někde úplně jinde.

14 slunecnyden slunecnyden | 16. května 2015 v 19:12 | Reagovat

Tak to bylo hodně silné... víš, asi jsi udělala alespoň "něco"... sice jsi byla bezradná, ale něco udělala... držím palce, ať je mu dobře.

15 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 19. května 2015 v 22:05 | Reagovat

Respekt. Já bych tam sebou sekla. V sekundě ti na ramenou leží takový zodpovědnosti a to se ještě znásobí, když jde o bráchu. Ale zvládla jsi to. Každopádně takový přístup záchranářů je naprosto nepatřičný, tak koukám, že nejen vláda jde do háje. Achjo. Jsem ráda, že je už v pořádku.
Takovýhle probuzení by mě asi zabilo, Veru.

16 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 25. června 2015 v 18:36 | Reagovat

Páni. I tak tě obdivuju, Přecejen jsi to nakonec nějak zvládla. Doufám, že se to nějak vysvětlí a bráška bude v pořádku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama