Duben 2015

Moje první záchrana

28. dubna 2015 v 22:08 | Veronika |  Blog


Chci vám povědět, proč jsem se zase tak dlouho neozvala, protože se k tomu váže jedna pro mne nemilá příhoda.

Opravdu jsem se v pátek na článek chystala, jsem přeci řekla, že články budou minimálně jednou do týdne, jenže to jsem pak dostala tak psychicky náročnou ránu, že to prostě nešlo a já doufám, že mě pochopíte.

Určitě někdo víte, kdo sem chodíte dlouho, kde studuji a kdo nevíte, tak vám to teď prozradím. Jsem na Zdravotnické škole oboru lyceum a když se řekne zdrávka, student zdrávky, tak si představíte kdo ví jak trénovaného týpka, co vám tu pomalu udělá operaci žaludku a kuchyňském stole s nožem na chléb, ale to ne, na lyceu nemáme téměř žádnou odbornost a všechno se učíme teoreticky, no co, ale máme samozřejmě hodiny První Pomoci a tudíž by se ode mě mělo očekávat, že bych ji snad měla umět dát, ale víte co já vám povím? Houbeles, prostě v tu chvilku vůbec nevíte.
A už se k tomu dostáváme.

Smích léčí

18. dubna 2015 v 22:30 | Veronika |  Články

Usmívej se na toho, kdo ti ublížil, aby nevěděl, jako moc to bolí.

Usmívej se, jako bys nikdy nebrečel.

Usmívej se, nikdy nevíš, kdo se do tvého úsměvu zamiluje.


Byla jsem na blog.cz!

14. dubna 2015 v 21:51 | Veronika |  Blog
Po rozpadu skupiny One Direction, Zaynově sólové dráze, zavření velké pěstárny marihuany u nás ve mětě, leteckých bombardérů, co si to kolem nás štrádují, úmrtní pohřešované dívky, ztloustnutí P!nk, zavedení povinného očkování, projetí konvoje Českou Republikou, změně vzhledu blogu (mimochodem jak se líbí?) se konečně ozývá vaše drahá Veronika, protože už nemohla vydržet se koukat na blog, který zeje prázdnotou. Takhle by to totiž nešlo.

I přesto, že opravdu nemám náladu na to psát cokoli, co by mělo snad hlavu nebo patu, dlouho jsem se přemlouvala, abych si lehla do postele, pustila si písničky a začala něco psát.

Kterého zákazníka obsloužit s úsměvem a kterého nechat raději kolegovi?

4. dubna 2015 v 19:21 | Veronika |  Články


(O jarních prázdniná, které byly už sice před měsícem a půl, ale já jsem nebyla schopná se k článku dokopat, jsem dělala na sjezdovce, ale i když ho píšu po takové době, tak si myslím, že tenhle článek se hodí vždy, i když musíte brát, že každý je jiný a tohle jsou jen mé postřehy.)

Jak už bylo řečeno, o prázdniných jsem pracovala ve skibaru na sjezdovce. A když už jsem tam trpěla od rána do večera s věčně nadutými a nepříjemnými lidmi, řekla jsem si, že by nebylo špatné, kdybych se s vámi podělila o to, co jsem zjistila právě na mé brigádě.
Jaký je který národ, jako zákazníci.

Na sjezdovce jsem se potkala hlavně s početnou skupinou čechů, holanďanů, němců, poláků a rusáků, tak je pořádně podrbeme. Ale stejně nakonec si o někom myslíte, že bude dobrý, přijdete s úsměvem k pultu a nakonec odcházíte s výrazem "I ty, Brute?"