V co děti věří?

19. února 2015 v 10:04 | Veronika |  Články

MÝCH 11 DĚTSKÝCH LŽÍ


× Myslela jsem si, že když spolknu semínko, vyroste mi v břiše strom. Ve druhe třídě se mi to stalo a já pak asi hodinu ustavičně brečela, že umřu, protože se strom v břiše se přeci žít nedá.

× Bála jsem se dát klukovi pusu, protože jsem si myslela, že z toho budu mít miminko. Maminka mi totiž říkala, že když se dva pusinkují, mají děťátko.
Já si pak dala pusu s Dominikem z druhe třídy, ve školce, a přišla pak ubrečená za mamou, že se mi teď určitě narodí miminko a že já ho nechci. To už mi to vysvětlovala jinak.


× Když byla bouřka, myslela jsem si, že se andělíčkové perou s čertama.
Vždy jsem fandila andělíčkům, aby uz to přestalo a nebyla bouřka navěky.

× Myslela jsem si, že mě mohou vypnout ovladačem od televize.
Tak jsem je vždy schovala.

× Nikdy jsem nemohla být ve vaně, když se vypouštěla, protože jsem se bála, ze mě to vcucne a ja tam umřu.

× Myslela jsem si, že každou noc užívají plyšáci. Proto jsem si jich vždy vážila, chovala se k nim hezky, čistila jim zuby, dělala jim postýlky, česala je, aby se na mě nenaštvali a v noci mě nezabili.
Nakonec jsem si nechala v posteli jen jednoho a zbytek uložila na skříňě.

× Když jsem poprvé viděla Karlíka a továrnu na čokoládu, myslela jsem si, že továrna opravdu existuje, a tak jsem si na každé Vánoce, Narozeniny, svátky, za vysvědčení přála zlatý kupón.
Dlouho trvalo, než mi to vysvětlili. (Ale čokoláda od Willyho fakt existuje!!! Myslím, že jsem ji zahlédla na candystore.cz, planuji si ji objednat, Hh.)

× Strašně jsem se bála, že když spolknu žvýkačku, tak mi zalepí žaludek a ja nebudu moct už nikdy jíst. Takže umřu. Zase. Pořád jsem umírala, nepřipadá vám?

× Když jsem zavřela oči, myslela jsem si, že mě nikdo nevidí. (Kéž by to fungovalo i teď.)

× Věřila jsem, že opravdu existují princové a princezny, jako byli v pohádkách.
Když jsme pak byli na nějakém zámku, smutnila jsem, že zrovna nejsou doma a já je neuvidím. (Tady se asi zrodila má láska k navštěvování hradů a zámků.)

× Bála jsem se jezdit do skal, jelikož jsem si myslela, že v nějaké škvíře je vchod do pekla a nějaký čert už tam na mě čeká.

Čemu jste věřili vy?

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mackenzie Mackenzie | E-mail | Web | 19. února 2015 v 12:00 | Reagovat

Měla jsem spoustu podobných problémů jako ty... :D Já ještě věřila v to, že když budu jednou zlobit, příjde si pro mně paní ze sociálky a už nikdy nebudu s mamkou. za to jsem třeba nikdy nevěřila, že mně odnese čert (možná to bude tím, že jsem ve čtyřech letech našla tašku, v ní tašku a v tašce tašku a v té tašce průhlednou tašku s parukou, která vypadala jako čertovy vlasy :D )... Budu ráda za navštívení mého blogu :) Mackenzie

2 kflori kflori | E-mail | Web | 19. února 2015 v 12:22 | Reagovat

nejak podobne som na tom aj ja, s tým jablkom :D aj s tou vaňou...a keď som išla spať bála som sa že pod posteľou býva niekto a keď položím na zem nohu tak ma zožerie..potom ďalšie že keď vypijem veľa vody tak budem mať v bruchu žaby

3 Em Age Em Age | Web | 19. února 2015 v 13:45 | Reagovat

Toto je skvělé, tenhle článek mě skutečně pobavil. :D Kdysi jsem na podobné téma psala článek, tuším. Jako děti jsme věřili/y spoustě věcem.

Já jsem například věřila, že opálený kus na česnekových chipsech je česnek. Kousala jsem ty spálené kusy a chvástala jsem se, že jím česnek a budu zdravá.

Když televize "šuměla", myslela jsem si, že jí skutečně probíhají housenky a žížaly a bylo mi jich líto, že jsou zavřené v televizi.

Byla jsem také posedlá s počítáním v souvislosti se svým věkem. Když mi bylo pět, všady jsem počítala do pěti, apod. :D

4 Kia Kia | Web | 19. února 2015 v 16:13 | Reagovat

Věřila jsem na třičtvrtě věcí jako Ty :D To s těmi plyšáky je zabitý ... :D

5 Heaven Heaven | E-mail | Web | 19. února 2015 v 16:44 | Reagovat

Bála jsem se hodně podobných věcí :D a taky třeba toho, že lidé mohou z televize vylézt :D

6 Alexandra☯ Alexandra☯ | E-mail | Web | 19. února 2015 v 18:16 | Reagovat

Veronikaa! Práve si tvorcom môjho úsmevu a mierného chichotania pri odsekoch z článku. Sakra, ja som si myslela, že som bola divné decko a verila som na hovadiny, ale ty si si žila teda v inom svete. Nemyslím to zle, veď predsa o snívaní je to detstvo, len mi to prišlo podarené. Ako to tak vidím, tak veľa z nás verilo v to, že keď sa dvaja ľudia opačného pohlavia bozkávajú, tak vznikne dieťa, ale to, že si prišla domov s plačom, že si tehotná ma sebaviac dostalo. Ďakujem Ti, pretože práve ty, si ma bola ochotná za celý dnešný deň skutočne rozosmiať. A na princezny a na to, že keď zavriem oči, tak ma nikto nevidí som verila aj ja. Kiežby to je pravda. Vždy som chcela byť princezná, mimochodom. Ale to asi skoro každý.

7 *Anne *Anne | E-mail | Web | 19. února 2015 v 19:22 | Reagovat

Samá smrt koukám,ale spoustu věcí jsem si myslela taky :D

8 cincina cincina | Web | 20. února 2015 v 0:05 | Reagovat

Taky jsem si všimla, že sis pořád myslela, že umřeš:D Ale ta dětská naivita je prostě sladká:)
Měla jsem něco podobného, ale nejspíš ne v takové míře jako ty:D

9 Ginny . Ginny . | Web | 20. února 2015 v 10:02 | Reagovat

- Většina těch bodů mi připadá strašně hezká a roztomilá O:))
- Já sem byla v tomhle směru trochu rozdílnější , ale to s těma plyšákama sem měla stejný :D Taky sem si vždycky myslela , že sou živý a přes den si na neživotný postavy jenom hrajou :D

10 Verr Verr | 20. února 2015 v 14:06 | Reagovat

Oživlá plyšová zvířátka mě děsila v jednom kuse. Taky jsem si myslela, že když vypnu televizi, všechny seriály a filmy se automaticky stopnou. :D Nebo že se v budoucnu budu moci přejmenovat na Hanu Montanovou. Jé, jak ráda bych vrátila tyhle časy. :D Tenhle článek se ti hodně povedl, super nápad. :)

11 Anette Anette | Web | 20. února 2015 v 21:03 | Reagovat

pěkný článek :)
taky jsem si myslela, že plyšáci ožívají :) a taky jsem se bála, když spolknu semínko nebo pecku z ovoce, že mi vyroste strom v žaludku :) povedený článek, skvělý nápad :)

12 Nany Nany | Web | 20. února 2015 v 21:32 | Reagovat

Heh, docela jsem se nasmála, musím přiznat, že takovým věcem jsem jako malá nevěřila.. nicméně to zní tak strašně roztomile, že tě úplně vidím o deset let mladší, jak brečíš mamince, že se ti narodí miminko :D
Já jsem ani nic podobného neměla, možná když jsem byla fakt tříleté, čtyřleté prtě, ale potom už zůstaly jen takové ty lži typu Ježíšek :D

13 Džejní Džejní | Web | 21. února 2015 v 9:28 | Reagovat

asi som bola divne dieta, ale ja som na nic taketo nikdy neverila. minimalne si to nepamatam. asi som nemala dostatocnu fantaziu alebo som sa skor nebala, ze by sa mi nieco ako malej mohlo stat. ale viem, ze ked som si prvykrat precitala, ze vraj ma nastat koniec sveta v roku 2012, co bola este vtedy celkom vzdialena buducnost, tak som sa dost vylakala :D

14 Kiwi Kiwi | Web | 21. února 2015 v 19:33 | Reagovat

Skvělý :D I jsem se smála :)) Nejlepší je ta bouřka :) Věřila jsem v něco podobného :))

15 i r i s i r i s | Web | 22. února 2015 v 11:50 | Reagovat

To je moc hezký článek. Takový milý. Nejvíc se mi líbí asi to, jak jsi věřila na prince a princezny a zlatý kupon. :-)
Co se týče mě, nevzpomínám si na moc divných věcí, ve které jsem věřila. To jsem si spíš vždycky něco představovala a hrála si na to, že tomu věřím (například že ve "velkém a hlubokém lese" u nás za domem jsou dinosauři, protože ty jsem v dětství milovala).
Vzpomínám si akorát, že jsem si myslela, že jediné pořádné výdělečné zaměstnání je prodavačka, protože té lidi dávají peníze a ona si je pak bere domů. :-D

16 Domilla Domilla | Web | 22. února 2015 v 19:05 | Reagovat

To je fakt povedený článek :D Vážně jsem se nasmála! :D

17 Ronnie Ronnie | Web | 23. února 2015 v 18:41 | Reagovat

Pěknej článek :D
Některé věci jsem měla podobné :D
A já jednou, když jsem byla malá a byli jsme na prohlídce zámku, tak tam byli kameny a na nich byla taková přeškrtnutá ruka, aby na ně nikdo nesahal. Já jsem samozřejmě na to sáhla a pak jsem si několik let myslela, že jednoho dne zkamením :D

18 Lia de Chance Lia de Chance | E-mail | Web | 23. února 2015 v 19:10 | Reagovat

Mě rozesmálo, celkem dobrý :D S tou vanou jsem to měla úplně stejný a co se týče MIMINKA, na to si už nevzpomínám. Každopádně velmi dobré :D

19 plnaskrin plnaskrin | 23. února 2015 v 19:17 | Reagovat

Tak tohle je úplně skvělý článek, dost jsem se nasmála!!! :D :)))

20 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 24. února 2015 v 15:18 | Reagovat

To s těmi plyšáky máme úplně stejně!! xD Také jsem vždy měla strašný strach, že když se k nim nebudu chovat s úctou, tak mě zabijou :(( xD Taky jsem si myslela, že to všechno vede jenom ke smrti xD do 13 jsem byla v klidu, jelikož děti ve filmech přece vždycky přežijí xD

21 Kerr Kerr | Web | 24. února 2015 v 23:14 | Reagovat

Veru, já to s tou vanou mám doteď :D Musela jsem jako malá vidět nějakej horor, kde to prostě bylo.. Já ale zaboha nemůžu zůstat ve vaně, když se vypouští voda :D Jsem hrozná :D

22 Nessi Nessi | E-mail | Web | 25. února 2015 v 19:30 | Reagovat

Pobavilo :-D

23 Jana Jana | E-mail | Web | 26. února 2015 v 9:54 | Reagovat

Ůžasnný článek :) jsem se nasmála :) Měl jsem podobné strachy, jenže jsem vždy přišla do knihovny (ano, před první třídou), požádala knihovnici o knihu a když nebyla obrázková, tak mi musela číst :D Nebo mi ji půjčila domů a musela číst maminka :D

24 B. B. | Web | 26. února 2015 v 21:30 | Reagovat

Byla jsem na tom nějak podobně jako ty :D A jednou nám ve škole na plavání napovídaly, že když se vyčůráme do bazénu, tak se kolem nás objeví červenej kruh. :D

25 WaterLily WaterLily | E-mail | Web | 28. února 2015 v 11:39 | Reagovat

Tenhle článek se ti fakt povedl :D docela dost jsem se nasmála :D Jo a opravdu si se nějak často bála že umřeš :) to s tou pusou bylo roztomilé :)
Jinak moc si na takovéhle věci nevzpomínám, a celkem mě to štve ale hádám, že jsem na tom byla podobně jako ty :)

26 myevent myevent | Web | 1. března 2015 v 9:49 | Reagovat

Páni, tolik věcí? :D
To Tě teda obdivuju, protože já jsem jako malá skoro žádnou fantazii neměla. Rodiče pak šli vždycky rovnou k věci, ale třeba na Ježíška jsem věřila. :D

27 Kira Kira | Web | 2. března 2015 v 13:22 | Reagovat

Heh, všechno to je pravda :D

Sním semínko, vyroste mi v břííšku strom a já umřu.. přestala jsem kvůly tomu jíst melouny a jahody :D

To, že se mi po puse s někým narodí miminko mi mamka naštěstí neřekla :D

Taky jsem se bála, že mě to v tý vaně vcucne, ale byla jsem odvážná a projistotu jsem tu vanu ucpala toaleťákem, mamka myslela, že mě zabije :D

Taky jsem se bála skal, černejch prostor a dír.. čerti můžou bejt prostě všude!

28 pd-magie pd-magie | Web | 11. března 2015 v 17:22 | Reagovat

ahoj, máš docela pěkný blog, v některých článcích se dost vidím, své myšlení, když jsem byla mladší. At se ti daří s blogem vést pěkné články.

29 Jojo Jojo | Web | 14. března 2015 v 8:45 | Reagovat

Tak třeba když se dva pusinkují, budou mít děťátko, tomu jsem věřila. :D

30 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 17. března 2015 v 10:23 | Reagovat

Musím uznat, že ti teda tvoje dětství nezávidím bát se skoro všeho není zrovna příjemné. Já mám skvělý rodiče nikdy mi nelhali..zoubková víla..  Ježíšek.. rozmnožování..nikdy mi nelhali.. jsem jim za to vděčná.. myslet si, že mě přinesl čáp a nebo že si mě koupili v obchodě.. a ten Ježíšek.. mnohem víc si cením dárků.. vím, že mi je dává někdo, kdo mě má rád a Ježíšek, ten je musí dávat všem, takže mu vůbec na mě nezáleží a také kdyby mi tohle říkali a já se pak dozvěděla, že to není pravda.. přestala bych jim věřit, ztratili by mojí důvěru.. tohle to lhaní dětem vážně nenávidím, ale to je asi věc názoru ;)

31 userka userka | E-mail | Web | 17. března 2015 v 10:54 | Reagovat

Jéé, ty se máš, že si to pamatuješ. Já vůbec.

32 Melanie Melanie | Web | 17. března 2015 v 11:24 | Reagovat

[31]: Uf, už jsem se lekla, že jsem jediná, kdo si podobné věci vůbec nepamatuje. :D

Ale tomu, že každou noc ožívají plyšáci, věří spousta dětí, jak tak pozoruju. :D Já zase vždycky myslela, že mi ožívají panenky a když třeba otevřu oči, tak se rychle vrátí na police. :D (To je jediné, co si pamatuju, jinak vůbec nevím, v co jsem věřila. :D)

33 Dominika Dominika | Web | 17. března 2015 v 11:33 | Reagovat

V detstve človek naozaj uverí každej hlúposti, ktorú mu niekto zo srandy povie.
Ja si pamätám, že keď sme chodili k babke, tak neďaleko bol divný ružový dom. A môj brat si zo mňa chcel trochu uťahovať, tak mi povedal, že tam býva Mikuláš. Ver mi, verila som tomu dlhšie, než by bolo milé.

34 ZIDAN ZIDAN | 17. března 2015 v 12:03 | Reagovat

SATANOVI

35 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 17. března 2015 v 12:15 | Reagovat

zvláštní - ať vzpomínám, jak vzpomínám, nepamatuju si na nic, čemu bych jako malá věřila. Rozhodně ničemu z Tvého výčtu (autorko ..a upřímně - nevím, třeba na svoje dětství vzpomínáš v dobrém, ale tohle na mě působilo dost depresivně.. nemám ráda strach a v tom výčtu ho bylo až moc), já byla asi vždycky moc paličatá, než aby se mi dalo něco nakukat. Před stromy v břiše jsem varována byla, stejně jsem polykala třešně s peckama, vždycky jsem akorát řekla, že tam žádná pecka nebyla. ..ale dost mě naši nahlodali tvrzením, že určitě nejsem jejich, že jsem vypadla cikánům z vozu (vždycky se tomu smáli, ale mně to vtipné nepřišlo; možná jeden z nevinných počátků mojí dlouholeté nejistoty sebou samou). ..njn, jenže kdyby si lidi dávali větší pozor pokaždé, než něco  plácnou, a zvažovali nejdřív možný dopad na psýché toho, ke komu chtějí mluvit, nemohli by nakonec mluvit vůbec. Nikdy nevíš, co může druhému ublížit.

36 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. března 2015 v 12:25 | Reagovat

Já měla strach, že se nedožiju 10. narozenin. Taky jsem věřila, že když se otočím zády, nikdo mě nevidí a pak jsem si začala nahlas zpívat. Stejný pocit jsem měla za zavřenýma dveřma v koupelně, to jsem ale věřila, že mě nikdo neslyší a zesílila jsem se :-)

37 Freya Freya | Web | 17. března 2015 v 12:41 | Reagovat

tiež som verila, že plyšáci v noci ožívajú, keď som pochopila, že to tak nie je, tak som vždy pred spaním bratovi hovorila, že plyšáci v noci ožívajú, on tomu veril, povedala som mu, nech si zapamatá kde vidí toho plyšáka pred spaním no a v noci som ho premiestnila a on tomu veril :D :D
Tiež som si myslela, že keď nevidím niekoho ja tak nevidí ani on mňa, čiže keď som si zakryla oči knihou tak som si myslela, že ma nie je vidieť...:D

38 GQuara GQuara | 17. března 2015 v 14:01 | Reagovat

To já jsem věřila, že mám za gaučem v pokoji takového malého černého skřítka bez obličeje a tupýma bodlinama na hlavě... byla jsem z toho úplně hotová. Myslím, že to vzniklo z doby, kdy se mi o něm zdál sen a dokonce v tom snu, se mi ho nějak pojmenovalo. Jmenoval se Šíp :D Možná vám to přijde vtipné, ale já jsem z něho měla takové noční můry a strach, že ten gauč se musel přesunout do jiné místnosti v domě. Myslela jsem si, že mě zabije. A pak jsem o pár let podzěji našla v krabici s hračkami u babičky úplně stejnou postavu (celá černá postava bez obličeje s tupýma bodlinama na hlavě) a asi sem si uvědomila, že ta postava nevznikla v mé mysli, ale že se mi nějak do podvědomí zašifrovala tahle hračka... no ale musím říct, trauma jsem z toho měla pořádný. Teď už je ten gauč ale zase u mě v pokoji :) (dokonce ještě před tím, než gauč vystěhovali mi teta vysvětila celý pokojík XD)

39 brixonart brixonart | 17. března 2015 v 14:11 | Reagovat

Já si vzpomínám, že jsem jako malý sesbíral všechny balíčky pexesa a postupně jsem dělal nejrůznější cestičky a silnice po celém domě. Potom jsem na náhodných místech umístil malé domečky postavené z Merkuru. Potom jsem provázel svoji mámu za ruku celým domem a ukazoval svoje město, kterému vládnu. Pamatuji si, že tehdy nevěděla jestli mě uškrtit za to, že jsem udělal bordel po celém domě nebo mě pochválit :D

40 Ellí Ellí | Web | 17. března 2015 v 14:34 | Reagovat

Popravdě si toho už moc nepamatuju, ale naprosto jasně si stále vybavuji tři věci: 1. Jak jsem skutečně věřila, že dárky nosí ježíšek a já každé Vánoce marně čekala, jestli ho zahlédnu... 2. Že když nebudu na Štědrý den jíst uvidím zlaté prase :D A za 3. jsem vždycky příšerně vážně přemítala, jestli mě ti lidé v televizi taky vidí, jako já je :D

41 :-) :-) | 17. března 2015 v 14:50 | Reagovat

To tu vážně nikdo nečekal svůj dopis z Bradavic jako já?

42 christiiinka christiiinka | Web | 17. března 2015 v 15:08 | Reagovat

Pěkné! :D Já si pamatuju z dětství vážně hodně věcí, ale jediné na co jsem věřila byl Ježíšek (a taky asi na čerty o Miláši). Akorát jsem měla trochu komplex méněcennosti když se mi narodil mladší brácha, takže jsem měla seznam všech plyšáků - každý dostal jméno a pečlivě jsem si je v posteli střídala, aby všichni věděli, že je mám všechny ráda a nikomu to nebylo líto.

43 Bloud. Well Bloud Bloud. Well Bloud | E-mail | Web | 17. března 2015 v 15:46 | Reagovat

Že mi tvrdne nos, když lžu :-)

44 kurkiklanka kurkiklanka | 17. března 2015 v 16:14 | Reagovat

Asi do 3. třídy jsem věřila na zoubkovou vílu...:( :D

45 HockeyGirl HockeyGirl | E-mail | Web | 17. března 2015 v 16:39 | Reagovat

Tak to první jsem si taky hodně dlouho myslela :D a ty žvýkačky? To jsem se spíš bála, že budu mít po jedné spolknuté žvýkačce slepé střevo

46 Allex Allex | E-mail | Web | 17. března 2015 v 16:57 | Reagovat

Ano, v dětství jsem měla podobné starosti a problémy. :D To pak dopadalo podobně. Ach, to radostné dětství. :))

47 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 17. března 2015 v 17:27 | Reagovat

To s tím semínkem jsem si také myslela, ale nevydrželo mi to dlouho, vždycky jsem totiž pátrala po tom, jestli je to pravda. Aspoň myslím. Z té doby od čtyř do devíti let si toho moc nepamatuju.
Vypouštějící se vany jsem se hrozně bála, ale nemyslím si, že bych pro to měla nějaký úplně konkrétní důvod. Vím ale, že jsem si jeden čas hrozně hlídala, aby mi tam nespadly náušnice.
Taky jsem si myslela, že existují princové a princezny z pohádek a když mi pak rodiče řekli, že ne, myslela jsem, že neexistují vůbec, jako že už nejsou žádní králové a tak a hrozně jsem se divila, když mi někdo řekl, že některým zemím králové vládnou. To jsem se pak ptala, jestli tam žijí i draci. :D
A jinak nevím. Vůbec si nepamatuji, že bych kdy věřila na Ježíška. Pravděpodobně ano, ale někdo mi to asi řekl už v raném věku a přijde mi, že mě to ani nějak nevzalo.
Fakt zajímavý článek, vzpomněla jsem si díky tomu na různé věci z dětství. :)

48 Lady≈Claire Lady≈Claire | E-mail | Web | 17. března 2015 v 17:38 | Reagovat

Tak to je nehorázně roztomilý :D

Já jsem si myslela, že rozumím řeči zvířat, a proto za mnou jednoho dne budou stát, až mě budou chtít donutit jít do školy. Nepovedlo se.

49 nelfinka nelfinka | E-mail | Web | 17. března 2015 v 17:48 | Reagovat

Hezký článek, :) moc se mi líbil... Já jsem se bála splachovat, bála jsem se že ze záchodu vyleze příšera...

50 Kelíns Kelíns | Web | 17. března 2015 v 18:11 | Reagovat

Tohle je super článek, nasmála jsem se :D Pátému bodu jsem taky věřila :D
Já si myslela, že když si třeba jen jednou nevyčistím zuby, tak se mi zkazí. A taky, že když jdu do školky, tak si u nás doma dělají plyšáci párty.

51 Katie Katie | Web | 17. března 2015 v 18:16 | Reagovat

Tyjo, se divim, že nemáš z těch věcí nějakýtrauma :D
Co si tak vzpomenu, tak jsem věřila na Ježíška (kdo ne?), a po večeři vždycky táta odešel do obejváku, že si na něj počíhá a pude ho natočit.. a vždycky mu utek a já mu samozřejmě věřila :)
Se sousedkou jsme hrozně žraly komiksy w.i.t.c.h. a věřily jsmě, že umíme ovládat živly a že existuje jiný svět, do kterého se musí zavírat portály, aby sem nepronikly příšery :)

52 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 17. března 2015 v 18:56 | Reagovat

S těmi plyšáky jsem to měla podobně, vždycky, když jsem se probudila, byli rozházení všude po pokoji a rodiče mi řekli, že v noci ožívají :D Ještě jsem si myslela, že v jedné scéna Pipi Punčochatá házela peníze do pekla, jinak si toho už moc nepamatuju, ani nevím, co jsem měla na snídani :D

53 Michal Čejka Michal Čejka | E-mail | Web | 17. března 2015 v 18:56 | Reagovat

Tvůj článek při nudném všedním večeru pobavil. :-D
Já se hrozně bál kouknout pod postel. Vždy před spaním jsem skákal do peřin z velké dálky. Strachoval jsem se, že mě pařáty s dlouhými drápy chytí za nohy a stáhnou pod postel do tmy.
Nebo schovávání pod peřinu byla klasika. Spát přímo proti oknu, za kterým je balkón není dobrý nápad. Zavřené oči byly mojí jedinou pomocí. Čekal jsem, že z vnějšku okna vykouknou mimozemšťané, kteří se rozhodli přistát zrovna u nás na balkóně!!!

Posledně pobavil celou naší rodinu můj skoro 13ti letý brácha: Před třemi lety jsme s rodiči byli na dovolené v Chorvatsku. Rozhodlo se, že na poznávací celodenní výlet vyjedeme do Mostaru. Pokud to místo neznáte, tak vysvětlím. Jde o město v Bosně a Hercegovině s pěkným historickým centrem. Uprostřed města, přes řeku Neretvu, vede kamenný most pro pěší - památka UNESCO. Pro zábavu svoji i turistů, tam skáčou mladí akrobati z toho mostu přímo do řeky. Naše rodina se ocitla nahoře na mostě zrovna, když jeden blázen skákal. Všichni ho s napětím sledovali, pán zhluboka oddechoval a pak skočil. Skočil nádherně, to se musí nechat. Všichni hlasitě tleskali, výskali, koukali přes okraj mostu, jak krásně skočil, a pak vyplaval na břeh. Jenže můj malý bráška přes okraj mostu neviděl. Už asi tušíte, kam mířím...
Nedávno, po třech letech, nám řekl, že si celou dobu myslel, že ten skokan chtěl spáchat sebevraždu. Domníval se, že se dole pod mostem zabil. Nakonec prohlásil: "Bylo mi divný, že všichni tleskali. Ale myslel jsem si, že tak tleskali, protože se překonal..."
:D :D :D

54 Leník Leník | Web | 17. března 2015 v 19:22 | Reagovat

Tak to je fakt super článek!
Taky jsem se bála té žvejkačky.
Od mala jezdím se ségrou a mamkou na kole. Jednou jsme tam jely a najednou ségra (nebo já :D? nevím, prostě jedna z nás) spadla do strouhy, kde byly kopřivy, a pak  jsem/ona radostně běžela za babičkou, že se popálila o kopřivy, a že bude zdravá :D ale tak co, možná je to pravda, že kopřivy podporují imunitu.
A v co ještě jsem věřila? Mmmm, toho bude určitě víc, ale teď si nevzpomínám :-8
A, už něco vím :D. Není to co si děti myslí, ale prostě takový zvyk, když jsem byla malá, a došel šampon na vlasy, vždycky jsem si do něj pak napustila vodu, a dávala si ho vedle postele a dívala jsem se na něj :DDD, vzadu na obalu byly/jsou i teď takový obrázky, tak to bylo fajn :D. Takhle, něco v tom smyslu, sice to je mýdlo, ale existuje i šampon http://www.drogeriezdovozu.cz/fotky38639/fotos/_vyrn_2161290050_567700919957837_1580279920_n.jpg

55 Terka Terka | E-mail | Web | 17. března 2015 v 19:26 | Reagovat

Já si vždycky hrozně moc přála být čarodějka (a ne, nečetla jsem Harryho Pottera, jen jsem viděla Sabrinu, mladou čarodějnici) a prostě jsem se snažila naučit to, jak kouzlila. :-D

Zrovna toho si kromě víry v Ježíška nevzpomenu na nic... jen si pamatuji, že jsem to s Ježíškem měla stejně jako Katie ([51]:). :-)
Můj taťka vždycky po večeři chodil do obýváku s kamerou s tím, že ho chtěl natočit, ale nikdy se mu to nepovedlo. :-D

A taky jsem se bála duchů. :-D Ačkoli, těch se bojím i teď, prostě chodit v setmělém bytě či pokoji, to je noční můra... ještě aby tam bylo zrcadlo a já letím na záchod. :-D

56 Baruš Baruš | E-mail | Web | 17. března 2015 v 19:45 | Reagovat

Super článek, některé věci by mě ani ve snu nenapadly...:D Teda až na to s tou vanou, na to jsem věřila taky :D A jinak už si moc nevzpomínám na to, čemu jsem jako malá věřila, snad jen, že na Mikuláše jsem se bála jít do komory, protože jsem si myslela, že tam na mě číhá čert a odnese mě do pekla...:D

57 Henna Henna | E-mail | Web | 17. března 2015 v 19:47 | Reagovat

V tu vanu jsem věřila taky, ale já jsem na rozdíl od tebe nějak smrti daleko. Já jsem si totiž představovala, že až mě to vcucne, tak se zmenším a budu si prohlížet ty trubky pod vanou. Ještě jsem se bála, že mě tam potká myš, jelikož je pod vanou máme. Na plyšáky jsem věřila taky. Několikrát jsem se snažila schovat za zeď a pozorovat je, jestli ožijí, když neoživli, myslela jsem si, že mě asi viděli. Na žvýkačku jsem částečně taky věřila. Na princezny taky. Dál jsem věřila, a ještě stále věřím na víly a strašně jsem se chtěla vílou stát. Nakonec jsem přišla na to, že to jde úplně snadno a teď jsem spokojená. A vůbec, co máš furt s tou smrtí? Já si třeba smrt neumím představit. Mám pocit, jako že budu žít dál, pouze bez hmotného těla. A ty?

58 Dreamer Dreamer | Web | 17. března 2015 v 20:00 | Reagovat

Myslel jsem si, že skoro každý den letí nějaká raketa do vesmíru. Byl jsem si jist, že tam jednou poletím taky. Myslel jsem si, že mám zvláštní schopnosti, které teprve musím objevit. Věšel jsem se na všechny stromy a prolézačky, co kde byly a měl jsem při tom neuvěřitelně uspokojivý pocit, že jsem zázračný a nikdo jiný to nedokáže tak skvěle jako já. :D
Díky, že jsi mi tímto článkem připomněla nesmysly, které jsem si jako malý vysnil, a které jsem dělal. :)

59 Lany Lany | Web | 17. března 2015 v 20:04 | Reagovat

To je zlaté :-D Prekvapilo ma, že si verila až na toľko veľa vecí :-D Ja som si stále myslela, že dieťa si musia rodičia kúpiť v hračkárstve :-D Ani neviem prečo, tuším si zo mňa len strýko vystrelil a ja, ako malé dieťa, som tomu uverila. S tou žuvačkou som to mala skoro rovnako. Ja som si však myslela, že ked' ju prehltnem, zalepí mi hrdlo a už nebudem môcť prehltať (a zomriem :-D ).
Ked'bola búrka som si zase myslela, že sa bijú teplý a studený oblak :-D
Naozaj zaujímavý tip na článok ;-)

60 P. P. | Web | 17. března 2015 v 20:17 | Reagovat

Mně doma říkali, že když budu jíst nepuknutá zrníčka z popcornu, vyrostou mi kukuřice z uší. Tak jsem se bála, ale stejně jsem to tajně jedla. :D

61 Ina Ina | Web | 17. března 2015 v 20:24 | Reagovat

No... pamatuju si, že když jsme byli malí, říkali nám, že dostaneme slepák, když budeme jíst ohryzky od jablek :D Tak to jsem se taky vždycky bála, že to na mě přijde. Nicméně když mi ho v 6 letech odoperovali, bát jsem se přestala :D

62 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 17. března 2015 v 20:40 | Reagovat

Dosť brušných záležitostí :-D.

Inak Willy Wonka existuje! Ako Willy Wronka, mám ho na absolventskom tričku :-D. Napísala som o tom aj na blogu. Ale tento Wronka robí namiesto čokolády úlohy z matiky :-D

63 Beatrix Beatrix | E-mail | Web | 17. března 2015 v 20:54 | Reagovat

Moc vtipný článek :) Já jsem věřila, že když nebudu do šesti doma, odnese mě klekánice. když začala na kapličce odbíjet šestá, začala jsem utíkat jako splašená domů se skoro se slzami v očích :D

64 Šárka Šárka | Web | 17. března 2015 v 21:11 | Reagovat

Já jsem se zase bála, že když neusnu do 22 hodin, odnese mě KLEKÁNICE :D táta mi vyprávěl, že po desáté večerní obchází domy a oknama koukají, jestli děti nespí a když některé nespí, unesou ho a sní. A tak jsem vždy dělala, že spím :D

65 Snapeova Snapeova | Web | 17. března 2015 v 21:52 | Reagovat

To je úžasný :D

Já si asi vůbec nepamatuju, jaké věci to byly u mě, ale je fakt, že z vany jsem taky utíkala, nejlépe ještě před vytažením špuntu :D

66 Dreamer Dreamer | Web | 17. března 2015 v 22:07 | Reagovat

To je krásne :-D .
Ja som verila, že ak nebudem poslušné dieťa, prídu za mnou policajti a vezmú ma do deckého domova. Rodičia ma tým stračili pred spaním a fungovalo to.
A že ak sa budem pozerať na Ježiška, unesie ma čert do pekla, lebo som zlá.

67 Dreamer Dreamer | Web | 17. března 2015 v 22:08 | Reagovat

By the way: Dokonalý výber hudby :3 .

68 AikoShizuki AikoShizuki | E-mail | Web | 17. března 2015 v 22:43 | Reagovat

Týjo, takovýhle článek by mě opravdu nenapadl, ale je super :D Hned s tím prvním. Myslela jsem si, že když sním rajče, tak mi v žaludku vyroste :D a že plyšáci včetně hraček jsou opravdu živí, ale když jsem poblíž nich tak se nesmí hýbat - jako v Toy Story :D a více už asi nevím, musela bych pořádně povzpomínat :D

69 Yakubi Teera Yakubi Teera | E-mail | Web | 17. března 2015 v 23:32 | Reagovat

v některých věcích se vidím :D

70 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 18. března 2015 v 7:10 | Reagovat

To jsou takové věci, kterým děti obvykle věří. Zrovna u mě to tak nebylo, ale měla jsem zase jiné naivity. Také jsem v nich často umírala, ale příliš bych to tu nechtěla popisovat.

71 Choi Mari Choi Mari | Web | 18. března 2015 v 8:50 | Reagovat

To s těmi stromy jsem měla stejné. Se starší sestrou jsme věřily, že když dříve byly černobílé filmy, byl černobílý i celý svět. Kamarádka si myslela, že se utopenci vyrábí z utopených lidí. Jiná kamarádka zase věřila, že když se při schovávané schová do skříně nebo peřiňáku tak se udusí. A její babička jí nakecala, že když spolkne žvýkačku, že se jí namotá na žebra.

72 wecreateyoutoo wecreateyoutoo | Web | 18. března 2015 v 9:54 | Reagovat

Já jsem hodně věřila tomu, že když odejdu, mé panenky a moji plyšáci si mezi sebou povídají. Proto jsem dělala, že odcházím a pak potichu otevřela dveře a naslouchala, ale nic jsem neslyšela. Pak jsem byla na sebe naštvaná, že jsem asi šla moc nahlas a oni mě slyšeli.Taky jsem věřila na Ježíška (kdo ne) a dokonce jsem mu posílala dopisy, kde měl pozdravovat mé zesnulé. Když jsem se dozvěděla,že neexistuje a rodiče schovávali dopisy do šuplíku, byla jsem strašně smutná. Avšak ještě pořád věřím, že mě moji zesnulý sledují a drží nade mnou ochrannou ruku.No a s tím Ježíškem- trochu jsem ho využívala vždy, když jsem něco hledala. To jsem měla slzy na krajíčku a nahlas ho prosila, aby mi tu věc našel.Nevím, jestli jsem věřila v ještě něco dalšího. :-)Hezký článek!

73 Bella Bella | Web | 25. dubna 2015 v 19:55 | Reagovat

Na to s tou vanou jsem věřila taky. :D Jinak jako malá jsem si myslela, že Bradavice z Harryho Pottera opravdu existujou. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama