Budoucnost ostatních?

29. ledna 2015 v 22:31 | Veronika |  Blog
Když už je vše ztraceno, zůstává ještě budoucnost.


Upřímně se v duchu zamyslete nad otázkou "Jako moc přmýšlím nad svou vlastní budoucností?". Říkáte, že si přejete dodělat základní školu a dostat se na střední? / Udělat maturitu a dostat se na vysokou? Nebo najít úplatnění a mít dobrou práci, která vás bude bavit? (Mně přijde jako něco neuvěřitelného, když člověk dělá práci, která ho baví, kterou dělat chce a která ho naplňuje. Rád do ní chodí a nebere to jako povinnost, nebo snad jako trest.) Doufáte, že najdete protějšek na celý život? Takový, který vás bude milovat každým porem na svém těle a budete pro něj to nejlepší, co ho mohlo potkat? Že třeba za pár let budete mít byteček, později domeček, že procestujete svět, po dalších letech kolem vás budou ťapkat nožky naší ztělesněné lásky? Společně se budete radovat a těšit z každé maličkosti, pak jen počkáte na vnoučátka a bok po boku společně dožijete?
Každého mohlo napadnou něco jiného a každý má nějaký svůj sen, který popisuje svou budoucnost, ale...


...zamysleli jste se někdy nad tím, jakou budoucnost budou mít vaši blízcí? Jak vás to bude ovlivňovat?
Když jsem dnes jela, jako každé ráno, autobusem do školy, jela se mnou kupa děcek, pár babiček a několik maminek se svými ratolestmi, které vedly do školky.
V tu chvilku jsem si uvědomila, že jsem se nikdy nepřištihla nad tím, že bych uvažovala o tom, co budou dělat bráchové, jak dopadne máma, nebo snad táta, co bude s mými kamarády, nebo jaké to bude, až umřou všichni mý prarodiče.

Neuvažovala jsem nad tím, jak Adámek (starší z mladších bratrů) zvládne se svou poruchou základní školu, jestli se dostane na střední, nebo nakonec skončí na učňáku. Nebo co když, po tom, co se odstěhuji a začnu žít vlastní život, nebude chtít vídat svou sestru, nebo naopak jaké budou víkendy, když ke mně přijede. To samé u Jiříčka (nejmladší). Co když se jim odcizím, co když pro ně už nebudu máma, jako jsem teď, nebudu už ani ta nejlepší sestřička a budu jen otravná dospělá, která je bude pérovat, protože z nich bude chtít mít spořádané kluky. Nebo třeba budu party ségra, se kterou se nebudou stydět jít se bavit, i přesto, že jednomu bude 15, druhému 20 a já tam přijdu jako pubertální třicítka.

Co moje máma? Povede se jí lépe, až všichni odejdeme? Bude šťastná? Bude se těšit na vnoučata? Nebo to bude zahořklá máti/tchýně, kterou si budeme se sourozenci přehazovat, protože ji nikdo nebude chtít? (Neberte to vážně, tohle říkám mamce ze srandy stále.). Jak to bude s ní? Opustí nás brzo, nebo tu pro nás bude jako vitální 80ka a bude naše děti cpát bábovkami, čokoládami a potají jim strkat kapesné?

Když jsem pak vystupovala z autobusu, čekal tam můj velmi dobrý kamarád a šli jsme poslečně do školy, jako už měsíce chodíme. Co bude s ním? Zpraví známky, odmaturuje a bude záchranář, jak pořád říká? Nebo se mu splní sen a bude se věnovat hudbě, jak by chtěl? Skončí jako sukničkář, nebo spořádaný manžel a taťka od vřískajících děcek?
Co moje nejlepší kamarádka? Dodělá vůbec školu? Najde uplatnění a bude mít krásný a spokojený život, jaký si zaslouží, protože si prochází nepěknými věcmi.

Co ostatní moji blízcí a příbuzní?

Co vlastně táta? Bude stále dělat, že neexistuji a nebude se starat o to, jestli jeho jediná dcera, jeho malá holčička, dostudovala, dostala se na školy, které chtěla, je spokojená? Bude se zajímat o vnoučata, nebo ta budou vyrůstat bez dědečka, za kterým mají chodit, sedat si do klína a on jim má vyprávět příběhy, když byly malé, nebo jejich maminka, a vysvětlovat zvídavé dotazy?


Jak to vlastně všechno bude?
Na tohle mi odpoví až čas.

Přemýšlíte o své budoucnosti? Víte, co od života v budoucnu chcete?

Přemýšlíte nad ostatními? Jak dopadnou oni?






 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ginny . Ginny . | Web | 29. ledna 2015 v 22:53 | Reagovat

Tohle je hodně zajímavá úvaha ,
ale upřímně , nikdy dřív sem nad tim taky nepřemejšlela .
A nejspíš radši ani nebudu . Ne proto , že bych nechtěla , nebo mě to nezajímalo , to ne ..
Ale protože jak je mym velmi dobrym zvykem - všechno hned vidim z tý špatný stránky
a to by asi zrovna v tomhle směru neudělalo moc dobroty ..

2 Charlotte Charlotte | Web | 30. ledna 2015 v 12:59 | Reagovat

No.. musím se přiznat, že jsem vlastně taky nikdy nepřemýšlela nad tím, co se stane mým blízkým. Mým přátelům. Ale zároveň by mě i hodně zajímalo, co se stane mým nepřátelům, ikdyž na to myslím poměrně často. Když někoho nemám ráda, tak mě vždy napadne, jaký bude v budoucnosti. Nebo nějaký třeba random lidi v autobuse. Ale o nejbližších jsem takhle nikdy nepřemýšlela..
O budoucnosti přemýšlím často, ale spíše o své.. Myslím na ní hlavně proto, že se toho bojím. Že se nějak těším, to bych neřekla. Nejradši bych zastavila, nebo vrátila čas. Dopředu nějak nechci.. (za pár let budu říkat něco jiného..)

3 M. M. | Web | 30. ledna 2015 v 14:49 | Reagovat

Ja som veľmi nepremýšľala nad tým, ako dopadnú moji blízki. Možno len tak občas spomeniem, že už sa teším, keď sa vydám, keď budem mať deti, dom, psa, manžela a občas keď budeme chcieť s manželom byť sami, ísť na večeru a pod. že prinesiem decká otcovi a mame, pretože tatino má veľmi rád deti. Iba v tomto smere som nad tým rozmýšľala, ale inak ani veľmi nie. :) Skôr som premýľala nad sebou a nad svojou budúcnosťou, že ako nakoniec skončím, pretože mám veľa snov, ale neviem či sa mi splnia, ale teraz si hlavne prajem zdravie...veľa zdravia..

4 D☮shie D☮shie | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 15:00 | Reagovat

Na úvod chci říct, že jsi strašně moc krásná :) Na té fotce v mnu ti to hrozně moc sluší :3

Výborný článek k zamyšlení i po grafické stránce.

Přemýšlíte o své budoucnosti? Víte, co od života v budoucnu chcete?
- O budoucnosti přemýšlím pořád. Já vlastně vždycky přemýšlím ve třech časech - budoucnosti, minulosti a přítomnosti. Jinak to neumím. Já svojí budoucnost vidím tak, že si vezmu svého přítele a konečně budu plně šťastná a naplněná. Procestujeme svět, budeme mít spoustu dětí a psů a založíme si literární čajovnu. Na zbytku nezáleží prostě to nějak bude.

Přemýšlíte nad ostatními? Jak dopadnou oni?
- Já takhle dokážu přemýšlet i nad cizími lidmi. Jakože opravdu. Vidím nějakou sympatickou paní s falešným úsměvem a řeknu si.. ta má asi těžký život, doufám že v budoucnu to bude lepší. Třeba se vdá. Cizím lidem ráda připisuju svoje představy.

5 fakynn fakynn | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 17:44 | Reagovat

[1]: Možná proto jsem se rozbrečela, když jsem to psala. Bojím se, že budu trpět a pak nad tím moc přemýšlím...

[2]: Já spíš uvažuji, v čem žijí, jak se mají, jak se cítí.
A ano, nad nepřáteli přemýšlím, ale spíše ve smyslu "Ono se ti to jednou vrátí."

[3]: Tak zdraví ti přeji! To je nejdůležitější, nebo minimálně jedno z nejdůležitější.
To co popisuješ a co jsem popsala i já, si přeje asi většina z nás, které se nevznáší  na obláčku a nechtějí nesplnitelné cíle.

[4]: Oh, opravdu ti moc děkuji, ale za krásnou bych se nikdy nepovažovala. :) Ale jsi zlatá. :)
Děkuji i za pochvalu a celkově krásný komentář. :)
Literární čajovna, to zní krásně!
To si říká i já, s těmi lidmi. :)

6 Elizabeth Elizabeth | Web | 30. ledna 2015 v 19:59 | Reagovat

Skutočne zaujímavé myšlienky. Pre mňa premýšľať o budúcnosti znamená mať z toho strach. Čo zvládnem, čo nezvládnem, čo bude so mnou, čo bude s otcom, mamkou. Tak ako ty. Uvedomila som si však podstatnú vec: tieto veci mi prinášajú strach. Tak ako ma trápila minulosť, trápila ma budúcnosť. Ale ešte je prítomnosť a záleží na tom, akú si človek tú prítomnosť urobí. Mal by sa jej venovať naplno. Venovať sa tomu, čo má. Netrápiť sa nad tým, čo bude. :)

7 Nany Nany | Web | 30. ledna 2015 v 20:43 | Reagovat

Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Fakticky ne. Až teď. Jak to bude vypadat, až budou rodiče starší, co manželky a manželé mých sourozenců a co jejich děti? Bude moje hloupoučká kamarádka jednou veterinářka, jak je jejím snem, nebo bude kámoš slavný fotbalista?
Tyjo, teď se mi to fakt hodně honí hlavou. Najednou jsem úplně vypustila mého může, moje děti, můj dům i návštěvu Islandu.
Tak nějak vím, co od budoucnosti očekávám, co bych si přála a za čím si jdu a půjdu, ale život je život, zítra může být všechno jinak. Takže se tím příliš nezabývám.. je fajn mít představu, ale žít budoucností nemá dle mého názoru význam. Ať už tou mou, nebo ostatních. Hele, fakt dobrý článek, teď mám o čem v noci přemýšlet :D Protože tohle je téma, které se jen tak nevidí. Všude lidé mluví pořád o své budoucnosti, tohle chtějí a tohle chtějí udělat, ale myslet i na své blízké.. Díky :)

8 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 21:37 | Reagovat

Občas nad tím taky přemýšlím, i když ne tak nad rodinou jako nad přáteli. Jestli se budeme dál vídat a jestli si na střední najdu přátele. Krásný článek ♥ Dojalo mě to. Je krásné, jak přemýšlíš o své rodině, přátelích i o těch prťatech ♥, o tom, jaká budeš ty sama. Článek k zamyšlení.

9 Kia Kia | Web | 31. ledna 2015 v 9:05 | Reagovat

Já o budoucnosti přemýšlím pořád. Zda nám to vydrží s přítelem, jak budu život zvládat, jestli udělám vysokou ... každý den se něčím zabývám ...

10 fakynn fakynn | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 11:04 | Reagovat

[6]: Samozřejmě, že přemýšlet stále jen nad budoucností a nevychutnávat si přítomnost, je špatně, ale občas se zamyslet, to není na škodu, ne?

[7]: Díky. :)

[8]: Jak dopadnou spolužáci ze základky, jaké to bude, až se za 20 let sejdeme. Na to se upřímně těším. :D
Děkuju! <3

[9]: Vědět, co od života chceš a čeho dosátnout, je fajn.

11 steel32 steel32 | Web | 31. ledna 2015 v 13:12 | Reagovat

páni, moc nepřemýšlím nad svojí budoucností, ale abych přemejšlela nad jinou, to mě snad ještě nenapadlo :O docela sem se teď musela zamyslet a no..je to zvláštní :D

12 Canéil W. Canéil W. | Web | 31. ledna 2015 v 15:39 | Reagovat

Nevím, jestli je to tím, že jsem minimálně z poloviny sobec, ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak na tom bude moje rodina. Protože každý z nich půjde tak trochu svou cestou, kterou já moc neovlivním. Určitě by ohledně nich bylo něco jiného, kdyby bylo něco jiného i ohledně mě. Ale... Nějak se nedá vyhnout změnám.

Ale každý den si říkám, co asi bude dělat tam ten člověk, co se zrovna přihlásil v češtině. O lidech, se kterými se vídám každý den ve škole, toho sice nevím nějak moc, ale je pravda, že mě zajímá, co s nimi bude. Zajímá mě, jestli budou mít vysněnou práci, jestli budou vypadat jinak, jestli to budou pořád ti stejní, jací byli dřív.

Je docela šílené si to představovat dopředu.

13 Kiwi Kiwi | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 18:21 | Reagovat

Fakynn....to ...je... naprosto...dokonalej...článek. Já se budoucnosti strašně bojím. Bojím se, že když se loučím s taťkou, že ho vidím naposledy. Když vidím jak někdo blízký za sebou zavírá dveře, doufám a modlím se abych ho neviděla naposledy. Věřím v osud. Je to asi proto, že chci věřit, že já to neřídím a všechno je pevně dané. Ale říkám si, že všechno je jen na nás a jen my to můžeme změnit. Žádný osud.

14 Kerr Kerr | Web | 31. ledna 2015 v 19:40 | Reagovat

Já nad tímhle nikdy nepřemýšlím.. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale mě to strašně rozesmutní. Hlavně když myslím na jednu osobu, ty víš na koho, viď.. Musim konat do tý doby, co jsme oba tady. No ale co se týče rodiny, tam to vím celkem jistě. Moje mamka s tátou budou chodit do práce, budou občas jezdit po světě, koukat na ulici, péct sušenky, koukat na moje videa a možná si pořídí psa, i když se tomu mamka teďka brání :D

15 Sydney Sydney | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 21:59 | Reagovat

Toto je úžasný článok nikdy pred tým som na nič takéto nenatrafila. Ani len náhodou. Po pravde som sa nad tým raz určite zamýšľala (kedže som veľmi premýšľajúci človek a na myseľ mi príde naozaj čokoľvek) :D
Ja sa veľmi bojím toho že napríklad ja budem mať zvládnutú vysokú školu, ale čo ak náhodou niekto z mojich príbuzných tu už nebude? :(  

Svoju budúcnosť mám viacmenej zmapovanú. Mám stanovené materiálne ciele ktoré chcem dosiahnuť, viem čo chcem robiť cez leto, presne koľko peňazí chcem našetriť, čo chcem robiť po vysokej, kam ísť na vysokú skrátka všetko :D Budúcnosť mi strach nerobí, ba naopak viem že ma vie prekvapiť a musím si udržať pozitívnu myseľ a tak sa budú diať pozitívne veci :)
Okrem toho chválim tvoj vyspelý postoj k veciam, naozaj som konečne na blogu zavítala k dievčine, ktorá to má v hlave urovnané! :) Nepremýšľala si niekedy o nejakých knihách na sebarealizáciu? Alebo psychológia, komunikácia či čosi podobné? :)

16 Narween Black Narween Black | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 22:17 | Reagovat

V prvom rade chcem pochváliť tento článok. Naozaj zaujímavá úvaha a myslím, že jeden z najlepších článkov čo som od teba čítala ^^ O budúcnosti premýšľam naozaj veľa. Aj o svojej a o budúcnosti mojich známych (niekedy aj úplne neznámych) ale väčšinou som z toho akurát tak smutná... Vlastne ani neviem čo od života chcem a nedarí sa mi to zistiť tak preto ma rozmýšľanie o tom, čo bude deprimuje...

17 *Shock *Shock | Web | 31. ledna 2015 v 23:50 | Reagovat

Hodněkrát jsem přemýšlela nad svojí budoucností. Ale o budoucnosti svých blízkých upřímně nikdy.

Hodněkrát jsem přemýšlela jestli zvládnu školu, zkoušky, jestli skončím v dobré práci, v domečku šťastná se svým manželem a dětma..
Uvidíme, uvidíme :)

18 fakynn fakynn | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 23:56 | Reagovat

[11]:: Proto jsem to psala, protože jsem se nikdy do hloubky nezamýšlela.

[12]:: Však nikdo ničí budoucnost nemění tím, že přemýšlí.
Já jsem možná sobec v tom, že se nezajímám o to, co bude s lidmi, které neznám, jsou mi jedno nebo je nemám ráda.

[13]:: Děkuji. Nesmíš myslet pesimisticky a užívat si každý okamžik s nimi. :)

[14]:: Ano vím. I já nad tím dost přemýšlím a pak to dopadá špatně.
Jak už jsem ti psala, je to strašně sladký. :)

[15]:: Děkuji moc za nádherný komentář, který vážně zahřál u srdíčka. Opravdu bych se psychologii chtěla věnovat, jenže ty známky z nesmyslných definic, které musím umět slovo od slova, mi dávají ve škole zabrat a myslím, že hlásit se na takovou školu potom a mít trojku, je docela ostuda, i když, jak se to vezme...
O seberealizaci se zajímám, ale o žádné knížce jsem nikdy neuvažovala, to jsi mě překvapila. Děkuji však za důvěru. :)

[16]:: Oh, děkuji moc!
Měli bychom myslet pozitivně a to už i v představách budoucnosti. Někde je to dost těžké, to vím, i já jsem se rozplakala při psaní článku. :)

[17]: Přeji ti, aby ano. :)

19 Ranly Ranly | Web | 1. února 2015 v 2:08 | Reagovat

Krásný článek - hodne jsi to vystihla :)

Já nad budoucností přemýšlím celkem často, a vím, že lidé kolem mě me budou ovlivnovat. Bude to tak podle mě, celou dobu.
U některých lidí předem vím, jak dopadnou. Nebo, aspoň to očekávám a když si to takhle myslím, většinou se to tak opravdu i stane.. ale vše se může změnit a u hodně lidí je jeich budoucnost hrozně individuální.. nemůžeme vědět co ostatní chtějí. A jen u nejbližších víme, že nás to může ovlivnit :)

20 Olja:) Olja:) | Web | 1. února 2015 v 11:15 | Reagovat

Budoucnost je celkově pro mě dost děsivé slovo. Přesně jak si napsala každý si vysnil něco. Někteří mají realističtější pohled do budoucna,někdo bohužel ne. Já teď momentálně neustále řeším maturitu a vejšku atd. :D ale když si to teď napsala .. vlastně vůbec nepřemýšlím jaké to bude asi pro mamku až půjdu na vešjku a ona tu zůstane sama,nebo až se pak odstěhuju. No bude to všechno rozhodně velká změna :X:)

21 mycrazydiary mycrazydiary | Web | 1. února 2015 v 12:04 | Reagovat

Vážně ? miluju Blakkwood, Viktor Sheen, Renne Dang,Martin
Garrix, Imagine Dragons, Bastille, One Republic,
The Neighbourhood, Arctic Monke, MAAT, Ben Cristo,
Paulie Garand, Ektor, friends, sun, spring,
nature, warm tub, blog, kids,.. Panejo máme tolik toho společného.Tvůj menu box jsem hnedka zaregistrovala . Něco úžansného,když  se někdo věnuje nečemu  co ho skutečně baví a to se vidí málokdy.Upřímně máš  poměrně podobné myšlenky jako já ale já se třeba bojím  přemýšlet nad tím co bude i,když vím že je to špatně . (p.s jsem ta co ti napsala na fb)

22 fakynn fakynn | E-mail | Web | 1. února 2015 v 12:33 | Reagovat

[19]: Děkuji! :)

[20]: Já naštěstí vím, že díky tomu, že mám o 15 let mladšího bratra, tak i když odejdu, bude ještě mít o koho se starat. :)

[21]: A to jsem chtěla zrovna včera celý box přepsat. :)
Ono, člověk by se měl zabývat tím, co ho baví, i když ne ve všem ohledech. Myslím zájmy ta tak.
- Já tě znám, vím, že jsi to ty.  :)

23 Natalie Natalie | Web | 1. února 2015 v 12:56 | Reagovat

Hodně zajímavý článek a je skvělý! :) Taky jsem už několikrát uvažovala, co bude třeba za 10 let, jestli všichni ze školy budou tam, kde chtějí být, co třeba bude s rodinou. Prostě všechno okolo toho. :)

24 Kiwi Kiwi | Web | 1. února 2015 v 13:05 | Reagovat

[18]: Fakynn ty jsi naprosto boží blogerka :))!

25 sarushef sarushef | Web | 1. února 2015 v 17:15 | Reagovat

Vážně zajímavá myšlenka. Člověk myslí zase jen na sebe. Je to vtipný.

Skvělej článek.

26 monykaearwig monykaearwig | Web | 1. února 2015 v 19:18 | Reagovat

Nikdy jsem o sve budoucnosti moc nepremyslela, zacla jsem az ted, kdyz me ceka maturita a musim se rozhodnout co ted, tak premyslim co vlastne teda budu chtit delat a tak .. Ale premyslim na nejakych cca 5 let dopredu, co bude za 10-20 nebo dokonce 30 let je ve hvezdach a nad tim opravdu nepremyslim, ziju pritomnosti :-)

27 Snails Snails | 1. února 2015 v 19:24 | Reagovat

Zajímavé a také moc pěkné.

28 Polární vlk Polární vlk | Web | 1. února 2015 v 19:39 | Reagovat

Ahoj,

já osobně se snažím žít co nejvíc tady a teď, jelikož myšlenky na budoucnost často přináší jenom obavy a bolest... Taky se snažím uvědomovat, že nebudu šťastná až dodělám školu, až si najdu práci nebo až protestuji svět, ale jediný správný okamžik na to být šťastná je teď. Protože budoucnost ještě  neexistuje. A v návaznosti na to nemá smysl obracet se do minulosti, jelikož ta už neexistuje...

29 fakynn fakynn | E-mail | Web | 1. února 2015 v 20:58 | Reagovat

[23]: Děkuji. :)

[25]: Děkuji.

[26]: Já také žiji přítomností, nefixuji se na to, co bude za 10 let. Jen... občas se zamyslet, to není na škodu ne? Vědět, co od života čekat.

[27]: Díky.

[28]: Ano, minulost byla včera, budoucnost je zítra a já žiju dnes.

[24]: Děkuji.

30 cincina cincina | Web | 2. února 2015 v 15:56 | Reagovat

Já se smířila s tím, že moje drahá polovička prostě neexistuje. Když jsem byla stvořena (:D), tak pro mě zapomněli udělat někoho, kdo by souznil s mou duší. Takže já jsem připravená a odhodlaná být v budoucnu sama. Chci dělat kariéru, takže samozřejmě mířím co nejvýš. Příští rok maturita, pak vysoká... dále se uvidí, co bude. Ale plánuju si to v růžových barvách, i když vím, že to tak lehké nebude.
Když tak o tom čtu, tak jsem vlastně nepřemýšlela, jaký vliv to všechno bude mít na ostatní. Ale snad ten vliv bude pozitivní:)
Podle mě se nemusíš bát. S bratry se podle mě neodcizíš... krásně se o ně staráš a to všechno:) Jednou ti budou vděční.

31 fakynn fakynn | E-mail | Web | 2. února 2015 v 17:10 | Reagovat

[30]: Kristýnkooo, podejme si ručku, já si říkám to samé. :D Je to k vzteku.
Přeji ti jen to nejlepší!
- Snad nezapomenou a budou šťastní, že mne mají. :)

32 Janča Janča | E-mail | Web | 2. února 2015 v 18:22 | Reagovat

Tohle je vážně skvělý nápad. Myslím, že nás spousta přemýšlí jen nad svou budoucností, protože spousta se vůbec o životy dalších lidí nezajímá ani teď, natož na ně myslet v budoucnosti. Já třeba často myslívala na to, jak budeme s bráchou vycházet, až budeme dospělí, jestli budeme bydlet s rodičema, jestli nás rodiče přežijí, co bude dělat můj přítel, jestli se rozejdeme, kde bude moje kamarádka, až se naše cesty rozejdou apod. Teď už ale víc řeším svoji budoucnost, protože je na čase začít s ní něco dělat a musím jí tedy věnovat spoustu času a přemýšlení.

33 fakynn fakynn | E-mail | Web | 3. února 2015 v 14:18 | Reagovat

[32]: Díky. :)

34 Jana Jana | E-mail | Web | 18. února 2015 v 8:45 | Reagovat

příjemný článek :) Já mám 'strach' o bráchu. jenže on je u armády :) Jinak o rodinu víceméně strach nemám, beru to tak, že se o ně vždy dokážu postarat nebo jim pomoci :) Abych se vyhla depresím, co bude :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama