Strašpytlík představuje své hrůzy

26. listopadu 2014 v 22:00 | Veronika |  Články

Zemřít bez strachu ze smrti - to je záviděníhodná smrt.
- Seneca

A tím míříme k první věci, která mi nahání hrůzu. Je to právě smrt a její zahalená stezka. Nikdo neví, co je potom. Jsou teorie a domměnky, ale nikdo nikdy nepřišel s fakty. A to je právě to. Vstup do něčeho, o čem nikdy nikdo nepodal žádné svědectví. Vážně existuje nebe a peklo, reinkarnace, prostý zánik nebo bloudění mezi dalšími miliardy duší, které nemají žádný svůj cíl, nebo snad nový svět?

Vždycky jsem se bála samoty. Toho, že jednou skončím jako ta stará paní, která žije telenovelama a dvaceti kočkama, co běhají všude kolem ní. Bojím se, že jednou ztratím své blízké, nebo je zklamu a oni se ke mně otočí zády.


Osminohá vraždící monstra s obrovskýma očima, které přímo křičí "Chci tě zabít!". Ano, nesnáším pavouky, ale není to o nenávisti, já se jich opravdu bojím. Bojím se, že mi něco udělají. Vlezou do ucha a prokoušou se do mozku, kde mi nakladou vajíčka a budou mi z nosu lézt malí pavouci, nebo mě svou pavučinou slepí dýchací cesty a já se udusím. Když vidím to černé ohavné stvoření, většinou utíkám někam daleko a brečím, dokud ho někdo nezabije, neodnese nebo nenechá teleportovat. Víte, co je za horor, když jste sami doma?

Krysy. Ne, prosím, jen to ne. Vidím ji jen na obrázku, nebo vycpanou v učebně biologie a už mám husí kůži. Při střetu většinou křičím, brečím a lezu na nejvyšší bod v mém okolí.

Škvoři a havěť tomu podobná. Vždy mě strašili, že mi vleze do ucha a naklade mi tam vajíčka. Světe div se, Veronice to zůstalo pořád a stále má strach být někde na zahradě/louce/lese, nebo nevím, kde všude taková havěť bydlí, v klidu a nestrachovat se, že mi někde poleze a nedej Bože mi někam zaleze. Stanování je horor, ono i piknik v přírodě, grilovačka nebo slučky se základkou v lese.

Možná jsem zažila v minulém životě bombardování, nebo netuším, ale neskutečně se bojím stíhaček, tedy ne tolik jich, jako toho zvuku, když létají nízko. Znáte ne? Většinou začínám křičet a zacpávám si uši, v horších případech se schovávám. Minulý rok na biologii jsem si vlezla pod stůl a začala brečet. Nikdo mě nechápal a naše učitelka hned spěchala k oknu a obdivovala to. Já trpěla. Nedokážu popsat ten stav. Ani nevím, čeho se tolik bojím. Pochopila bych, kdybych se bála, že to třeba naletí do budovy, kde jsem, nebo něco, ale já to nedokážu popsat.

Mezi další, pro mě nepochopitelný, strach, mám z projíždějícího vlaku po viaduktu. Je jedno, jestli stojím před ním, pod ním nebo za ním, stejně se mi vždy stáhne uvnitř všechno, jako bych přestala dýchat a jen se snažím dostat co nejdál od toho. Možná to souvisí s tím zvukem, i ty stíhačky. Netuším.

Haha, jako další bych zařadila oddělení ORL, přesněji ušní. Možná je to zvláštní, ale já bych na ušní nešla ani kdyby mi z uší tryskala krev. Mám strašně citlivé uši a horor je pro mě si je jen čistit tyčinkami. Když si představím, že by mi s nimi měl někdo něco dělat, strašně se bojím. Kdysi jsem tam jednou byla a udělali mi něco šílenýho, strašně to bolelo a to mi je jen prohlíželi, nevím, co se to dělo. Od té doby útrum a že mám s ušima problémy. Kdo čte pravidelně, určitě ví, že si věčně stěžuji na bolest uší. Ale nikdy nikdy nikdo mě tam nedostane! Haha.

Jako poslední jsem si vzala tmu. Ale ne jen tak ledajakou. Miluji lesy, louky, prostě přírodu, ale jak se stmívá, nebo je dokonce tma, je se mnou konec. A víte, jak trpím, když zbožňuji připravovat pro děti na táboře stezku odvahu a pak se bojím víc, než ty děti?

Jací jsou vaši strašáci?




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 N. N. | Web | 27. listopadu 2014 v 14:46 | Reagovat

Zajímavé. Nejvíc mě překvapuje to ORL. Slyším prvně že se toho někdo bojí. Zubaře chápu, ale ušní slyším fakt prvně. Je to zajímavé. Smrt, samota, pavouci, škvoři a tmu máme naprosto stejné. :D

2 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 27. listopadu 2014 v 15:34 | Reagovat

Blech, jsi mi hned připomněla jak jsem se jednou před lety probral uprostřed noci a po nohou mi lezli dva škvoři. Nejdřív jsem nevěděl zda se mi to jen zdá, ale pak jsem se podíval, když to nepřestávalo a najednou jsem mobilem zabíjel dva škvory. Ble. Od té doby nechodím před spaním na zahradu. :D

3 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 27. listopadu 2014 v 16:15 | Reagovat

Já se bojím ticha :-)

4 Romi Romi | Web | 27. listopadu 2014 v 17:10 | Reagovat

taky neco mam jen teď nevím :)

5 Slečna bez tváře Slečna bez tváře | Web | 27. listopadu 2014 v 17:20 | Reagovat

Já se asi nejvíc bojím... Já ani nevím, z čeho mám strach.  Nepřijde mi, že se bojím smrti (ale fajn, kdyby přede mnou stál něco s pistolí, tak asi tohle netvrdím)

6 Bengi Bengi | 27. listopadu 2014 v 18:17 | Reagovat

Noo jako já nesnáším pavouky, protože táta mi je daval na obličej jako malý, protože si myslel, že se jich pak nebudu bát.. no  a jak to dopadlo :D Celkem big lol :D
No.. krysy mi nevadí.. chtěla bych mít doma potkana, ale co se týče jiné havěti, tak jako fujj.. třeba nesnáším, když mi kolem hlavy prolítne moucha.. :D To je strašný.. nebo komáři, už jen proto, že jsem alergik..
Každopádně já se hrozně bojím duchů. Když třeba čtu nějaký příběh, co se staly.. to si někde najdi jakože co strašidelnýho řekly malé děti svým mámam.. to je uplně fuuj :D
Jinak ten článek je moc pěkně zpracovanej, líbí se mi to, jak jsi to pojala.. jakoby ty fráze a tak:) !

7 Erička Erička | Web | 27. listopadu 2014 v 19:12 | Reagovat

Horory taky moc nemusím, mívám po nich bujné sny a jeden se i vyplnil, ale že to s ním souvisí jsem přišla až později, když jsem si dávala dohromady fakta a ještě teď mi běhá mráz po zádech, moc nechybělo a cirkulárka mi ufikla zadek, naštěstí jsem skončila s řeznou ránou hlubokou 5cm, jak k tomu došlo, nechápu ještě teď :)

8 Olja:) Olja:) | Web | 27. listopadu 2014 v 19:30 | Reagovat

Tak né že bych se tmy přímo bála ale prostě z ní nemám dobrý pocit :D všechno je zahalené a pořádně člověk nic nevidí :X
Já celkově nemám ráda veškerý hmyz. Nevím,jestli se ho bojím ale prostě štítím! :D ale možná se bojím vos a včel,protože jsem byla už pákrát bodnutá a vážně to bolelo :X

9 cincina cincina | Web | 27. listopadu 2014 v 19:43 | Reagovat

Některé tvé fobie jsou zajímavé:) Já právě podobný článek psala někdy v létě myslím:D
Já se nejvíce bojím pavouků:) A pak se bojím změn. Mám ráda svůj stereotyp a cokoliv nového mě dokáže vydeptat:)
Překvapuje mě strach ze samoty. To já jsem si na samotu hrozně zvykla. A úplně se vidím... budu stará a budu sama:D Toť můj osud:)

10 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 27. listopadu 2014 v 20:09 | Reagovat

Bát se ušního? To já mám spíš problém s krčními lékaři :D Jinak celkem běžné strachy asi až na ty stíhačky :D Já stíhačky lavluju :D ♥ Jinak asi největší strach mám z toho, že až si budu čistit zuby, tak se někdo objeví v zrcadle a sní mě -.- :D Ale toho by se bál asi každej :D

11 stuprum stuprum | Web | 27. listopadu 2014 v 21:32 | Reagovat

Bojím se, že mi spadne na hlavu meteorit. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama