Dušičky, vzpomínám na nejdůležitějšího člověka ze všech!

2. listopadu 2014 v 11:37 | V. |  Články
Včera byly dušičky, zavzpomínali jste na blízké?

Neměli bychom na ně zapomínat. Nám by se to přeci také nelíbilo. Hlavně mě nejvíc štvou ti, kteří si matlají na ksicht tunu barev a mejkapů, ale aby zapílili svíčku blízému, který nás opustil, to ne.

Jediný člověk, který umřel, a že mi jich umřelo dost, a moc mi chybí, je babička. Byla to ta nejúžasnější osoba na světě a nevím, co všechno bych dala za to, aby jsem s ní zase mohla být. Hrnou se mi slzy do očí, když si musím znovu a znovu uvědomovat, že se tohle už nikdy nestane.

Pamatuji si, že jsem byla ve třetí třídě a jeli jsme se třídou na Školu v přírodě. Bylo to moc fajn, ale když si zpětně vzpomenu, že mezitím, co já se bavila, tak ona umírala, doma, sama, je mi zle. Moc zle.
Když jsem se v pátek 3.června 2005 vracela domů, měla mě čekat u školy máma. Nestalo se a čekala nevlastní bába. Říkala jsem si, že asi musela zase do práce, nebo něco zařizuje. Když jsem pak přišla domů, dostala jsem od usměvávající matky takový to HubbaBubba,ta žvýkačka, jak byla stočená v té krabičce, pamatuje si to někdo? Vždycky jsem to strašně chtěla a nikdo mi to nechtěl koupit. Šla jsem s tím celá šťastná do pokoje a nacpala si celou tu žvýku do pusy. Potom přišla máma, řekla ať s ní jdu do kuchyně a tam mi to řekla.
Brečela jsem hodiny a hodiny.
Vlastně brečím do teď-

Byla to nejúžasnější babička, mohla. Udělala by pro mě cokoli. I přesto, že bojovala statečně, bojovala s dvouma rakovinama a miliónama dalších nemocí, i přesto, že poslední roky života lítala po doktorech, chemoterapiích, ozařování, cpala do sebe tunu prášků a byla silná, moc silná, naposledy vydechla 1.července.

Pamatuji si, že rok potom, co umřela, jsem měla sen, hodně zvláštní.
Byla jsem v nějakém parku. Byl opravdu krásný. Cesty z jemných béžových kamínků, všude řůže, bílé altány a lavičky. Mohlo mi být tak 9, šla jsem s ní za ruku a vyprávěla jí, jak bojujeme, jak nám chybí, ať se vrátí a ona si šla se mnou sednout na jednu z těch krásých bílých laviček, vzala mě za ruce a řekla mi ''Verunko, neboj se. Mám se dobře. Koukám na Tebe a každou vteřinu na Tebe dávám pozor. Nestane se Ti nic.'', pak jsem tam s ní je seděla, objímala ji. Potom jsem se probudila.

Rozkrájela bych se pro ni, jako ona pro mě. Byla to moje maminka. Opravdová maminka, která mě milovala, chránila, důvěřovala mi, věřila mi. Proč se dobrým lidem musejí stávat takové hrozné věci. Slavila by teď 60té narozeniny.

Když jsme se od ní odstěhovali, bylo to 253 kilometrů. Vždy když jsem přijela, dělala jsem, že jsem nemocná a strkala teploměr do čaje, abych měla teplotu a máma mě tam nechala a nevezla mě zpátky. Co tak vzpomínám, nikdy to nevyšlo.

Každý večer mi četla pohádky. O Panáčku Paneláčku, O Pejskovi a Kočičce a z knížky Nekrásnější pohádky pod polštář.
Vždy, když jsem šla spát, dělala mi 'řízi řízi, ať jsou bíle, jako břízy', znáte to někdo? Udělala z ruky pilu a řezala mě pod krkem. Hrozně mě to lechtalo a já se do nekonečna smála a smála.

Když myla nádobí, vždycky jsem si vzala utěrku, zabalila do toho nějaký hrníček a dělala, že jsem dostala dárek, vyndala jsem hrnek z utěrky a říkala ''Oooo, to je krásný hrnek.''. Nebo mi vždy kreslila takové panáčky, princeznu a prince, jen obrys a já jim domalovávala šaty, vlasy. Nosila jsem toho kvanta do školky a všechny holky jsme to vždy malovaly.

Když neměla vlasy, pamatuji si, že jsem jí vždy sundala paruku a začala ji drbat a hladit ty kráské vlásky, které ji rostly.

Milovala jsem ji, do teď miluju.
NAVŽDYCKY JSI MOJE NEJMILOVANĚJŠÍ A NEJLEPŠÍ BABIČKA!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mel. Mel. | Web | 2. listopadu 2014 v 15:00 | Reagovat

Rozbrečela jsi mě. Je mi to moc líto..
Máš pravdu, na svoje milované bychom měli vzpomínat:)

2 steel32 steel32 | Web | 2. listopadu 2014 v 15:41 | Reagovat

páni, měla si k babičce fakt krásnej vztah :O a ještě si to tak dokonale napsala, že mi je z toho strašně smutno :(
a ten sen je mega zvláštní :O

3 WaterLily WaterLily | Web | 2. listopadu 2014 v 19:08 | Reagovat

Napsala jsi to krásně a je mi to moc líto :(
Jinak zajímavý sen :)

4 Marie. Marie. | Web | 2. listopadu 2014 v 19:42 | Reagovat

Mě minulý rok zemřel děda. Já ten večer jela s kamarádkama na zábavu, vrátila se asi kolem druhé v noci, ráno se probudila a řekli mi, že děda je v nemocnici, ale že je na tom hodně špatně... A pak zemřel.
Naše fenka se v noci prý vzbudila a šla za ním do pokoje, prostě to nějak vycítila, že umírá, vzbudilo to babi a mámu, zavolaly mu záchranku, ale já prostě spala tvrdě a nic nevěděla. Možná to je dobře, protože si nedokážu představit, že bych byla přímo u toho. To by mě zničilo. Stejně jsem se z jeho smrti snažila vyhrabat ještě na začátku tohohle roku... On měl několik rakovin, ale odmítal se léčit. Já to nevěděla, nějak jsem si myslela, že se uzdraví... Nenapadlo mě, že umírá.
V pátek jsme mu byly s babi zapálit svíčku, včera jsme jely na hrob babi mamince, jejímu bratrovi a tak... A dneska jsme zapálily znovu svíčku na dědovo hrobu.
Prostě vím, jak se cítíš.. :/

A mimochodem, děkuji. :)

5 Anette Anette | Web | 2. listopadu 2014 v 20:29 | Reagovat

napsala jsi to moc krásně, až mě to rozplakalo :'( měla jsi s babičkou opravdu krásný vztah :)

6 Orida Orida | Web | 3. listopadu 2014 v 13:56 | Reagovat

Ach jo.... Ja takéto články nedokážem dočítať do konca :(
Nemám na koho moc spomínať. Jedine na susedu, ktorá ma vždy rada vyspovedala na chodbe našeho paneláku, na manžela babkinej sestry, ktorý mal vždy kopu rýpavých poznámok a na mamininu sesternicu. Lenže... nikto z nich mi nebol tak úplne blízky aby mi tak moc chýbal. Horšie je, že aj moja babka, aj druhá babka aj môj dedko sú na tom zdravotne zle, a ja sa desím toho, keď už sviečky zapaľovať pôjdem =(

7 Alice Alice | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 17:35 | Reagovat

To je fakt nádhernej článek :3 moc hezky napsanej. <3 Tvoje babička musela být úžasná a já jsem ráda, že takový mám 2! <3  Sama jsem nikdy třeba nepoznala dědu. Strašně mě to mrzí a v podstatě o něm nic nevím. ://

8 WaterLily WaterLily | Web | 3. listopadu 2014 v 21:07 | Reagovat

Tak The Neighbourhood jsou báječní :)a ta písnička zní skvěle :) řekla bych že teď bude na mým denním playlistu :)

9 dee. dee. | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 23:14 | Reagovat

Hodně smutné.. nedokážu si představit, že bych neměla babičku, i když.. každému tikají ty hodiny. Ale aspoň na ni máš hezké vzpomínky)

10 Ginny . Ginny . | Web | 4. listopadu 2014 v 16:56 | Reagovat

Napsala si to nádherně !
Až je mi trochu líto , že já se svýma babičkama zas tak dobrej vztah nemám .
Určitě by na tebe byla pyšná , kdyby to četla , je to fakt krásný :O ♥

11 silluety silluety | Web | 4. listopadu 2014 v 17:01 | Reagovat

Jop :( též mi umřela babička :( a tak jak to píšeš, ta nejúžasnější a etc. babička na světě! :( Tak upřímnou soustrast :)

12 Denisa. Denisa. | Web | 6. listopadu 2014 v 7:38 | Reagovat

Napsala jsi to opravdu moc krásně!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama