Nečekaný host (povídka)

9. listopadu 2013 v 21:34 | V. |  Články
Nečekaný host
Stála jsem u tabule. Bylo mi teplo, přitom jsem se klepala zimou, měla jsem sevřený žaludek a bála jsem se. Nesnáším stát a mluvit před třídou. Koukat se na obličeje lidí, které vlastně nemám ráda, které nemají rádi mě.
Přehoupla se a pevně stála na pravé noze. Žmoulala v ruce papír a rozhlížela se kolem. Viděla jsem děti z úplných rodin, byly šťastné. Viděla jsem děti z rozvedených rodin, byly šťastné. Pak jsem tu byla já. Z úplně neúplné rodiny.
'' Teri?'' vytrhl mě hlas učitelky z přemýšlení.
''Ano?'' vyhrkla jsem, přitom jsem vlastně věděla, co mám dělat. Musím předvést před celou třídou můj sloh o člověku, který je můj hrdina.


''Můžeš začít.'' mile se usmála, v očích jsem ji viděla nějakou zvláštní jiskru, jako by něco čekala, něco o čem jsem nevěděla. Trochu mě to znepokojovalo.
''Dobře.'' začala jsem. Hlas se mi chvěl. Bála jsem se, abych se u toho nerozbrečela.
..''MŮJ HRDINA.
Můj hrdina je můj otec. Je to možná zvláštní, ale ne každý ví, ani nevím proč, ale asi ani nechci, aby někdo věděl, že je to voják. Voják z povolání. Měla bych ho hrdě vyvyšovat, ale to nepotřebuju. Pro mě je ten nejdůležitější člověk, ten největší hrdina. Většina z vás, vlastně všichni, každý den co přijdou domů, ho potkají. Leží u televize unavený po práci, nebo sedí v pracovně a dodělává věci, které potřebuje druhý den do práce. Každý večer ho potkají u stolu. Přijde vám to možná jako samozřejmost, ale pro člověka jako jsem já, je to zázrak. Nevidím tátu každý den. Možná jednou za půl roku, je to málo. Strašně málo. Někdo by mohl říct, že by bylo fajn, vidět tátu jen takhle málo. Říct to mohou, ale představit nedokážou.
Když si představím, že každý den nasazuje život, když se bojím každého příchodu domů, nebo máminého výrazu po tom, co ji někdo zavolal, aby náhodou nepřišla s tím, že už tátu nemám, že dal život za ostatní, že se hrdě obětoval.''..
Začaly mi téct slzy, dojala jsem i ostatní. Každý si teď představoval, jaké by to asi mohlo být. Začalo jim docházet, jaké mají štěstí, že otce mají. Někdo otevřel dveře. Nevšímala jsem si toho. Nebudu se přece rozptylovat, když už teď mám co dělat, abych tu vůbec dokázala stát.
..'' Někdo má za hrdinu nějakého herce, superhrdinu, já mám svého otce. Nikdo si ani neuvědomuje, že tací lidé jsou, že každý den jsou v nebezpečí života a nikdy nevědí, jestli stihnou ještě jet domů a vidět svou milovanou rodinu, jestli se domů vůbec dostanou, jestli je nezasáhne nějaká osudná kulka, která jim všechny tyhle přání zmačká, jako nepotřebný papír a vyhodí do koše.
Miluji svého otce a přeju si, aby tu byl teď..''
Poslední slova mi zůstala na rtech. Všude byl šrumec, byla jsem tak zabraná do čtení toho papíru, ze kterého jsem sotva něco přečetla, jak byl mokrý a rozmazaný od slz. Všichni se otáčeli ke dveřím, pak zase na mě. Nevěděla jsem, co děje, tak jsem se také otočila.
Byl tam. Stál tam v uniformě a koukal na mě. Velké slzy se mu koulely po tváři.
..'' teď byl semnou.'' nevěřila jsem svým očím. Podlomila se mi kolena a začala jsem plakat ještě více. Proboha, stojí tu můj hrdina. On..
Snažila jsem se vydrápat na nohy. Rozeběhla jsem se k němu. On stál malou chvilku stále u dveří, pak se rozeběhl také. Silně jsem ho objala a on mě zvedl do vzduchu. Pevně mě objímal a já si užívala jeho teplé objetí, jeho silné ruce, hlavně jeho.

''Tatínku!'' zašeptala jsem mu do ucha. ''Chyběl si mi, strašně moc.'' Slzy se kouleli po tváři a dopadali na jeho rameno.
''Zlatíčko! To co jsi napsala, bylo nádherné. Nejkrásnější co jsem slyšel. Jsem na tebe pyšný. Mám tě strašně moc rád!'' slyšela jsem, jak lapá po dechu a vzlyká. Pustil mě na zem. Podívala jsem se do jeho nádherných, upřímných, modrých očí, které jsem po něm zdědila.
''Jsi tady! Tady!'' znovu jsem ho objala a už nikdy nechtěla pustit. Nechtěla jsem, aby odešel, i když jsem věděla, že zanedlouho mě zase opustí. Nepouštěla jsem ho, jen si užívala, že tu je, že je tu semnou a jen pro mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 elizabeth127 elizabeth127 | Web | 9. listopadu 2013 v 22:00 | Reagovat

Úžasné;-)

2 Hoshi Hoshi | E-mail | Web | 9. listopadu 2013 v 22:05 | Reagovat

Ta povídka je ... naprosto úžasná. Máš velký talent na psaní, nebo jsem moc přecitlivělá, ale velmi jsi mě dojala ^^" Je to vážně nádherné ^^

3 Lolicek∞ Lolicek∞ | Web | 9. listopadu 2013 v 23:03 | Reagovat

je
to
překrásný

4 Susane S. Susane S. | Web | 9. listopadu 2013 v 23:29 | Reagovat

Bože, strašně mě to dojalo, vžila jsem se do toho a také mi ukápla slza :-) No prostě nádherný! :)

5 Susane S. Susane S. | Web | 9. listopadu 2013 v 23:54 | Reagovat

Od tebe mi kritika vůbec nevadí, naopak jsem ráda, že se najde někdo zkušenější a řekne mi co by se mělo zlepšit :) Děkuju.

6 unfounded. unfounded. | Web | 10. listopadu 2013 v 9:53 | Reagovat

Bože, to je nádherný:0 mám úplně slzy v očích^^

7 ΔMELIA GOLDEN ΔMELIA GOLDEN | Web | 10. listopadu 2013 v 10:21 | Reagovat

jsi fakt talentovaná, já nevím, jaký vyjádřit jak je to.. ano, už to mám! Famózní! :-)

8 Tereza Srostlíková Tereza Srostlíková | 10. listopadu 2013 v 10:22 | Reagovat

Je to strašně krásný . :) Znám lidi,co nemají tatínky .. :( :) Jsem ráda,že ho mám já .. :)) JInak hezký blog :)

9 Ellie Ellie | Web | 10. listopadu 2013 v 10:46 | Reagovat

Moc krásný článek.!:))

10 ChristinaD ChristinaD | Web | 10. listopadu 2013 v 10:51 | Reagovat

Když ten táta stál ve dveřích, když si ho všimla a když se objímali, tak jsem se usmívala. Bylo to krásné... a opravdu, když někdo má tátu vojáka... tak to musí být opravdu hrozný strach... že najednou prostě nebude. :( Já se o tátu bojím kvůli zdravotnímu stavu, je na tom hodně špatně, ale aspoň ho máme doma... Tohle byla krásná povídka... A asi bych brečela, kdybych dokázala brečet u povídek... jenže já obrečela jen jeden jediný román, a to byli Bídníci od Victora Huga. Jinak u psaných příběhů moc nepláču.. Ale bylo to opravdu hodně emotivní.

11 Sonia Drew Sonia Drew | Web | 10. listopadu 2013 v 10:53 | Reagovat

Wow... krásný dojemný příběh! Jsi fakt dobrá. Budu sem chodit, o tom není pochyb ;)

12 Sonia Drew Sonia Drew | Web | 10. listopadu 2013 v 10:53 | Reagovat

Wow... krásný dojemný příběh! Jsi fakt dobrá. Budu sem chodit, o tom není pochyb ;)

13 Katherine Katherine | Web | 10. listopadu 2013 v 11:04 | Reagovat

Páni to je překrásné a dojemné :3 Máš talent :))

14 Annie Annie | Web | 10. listopadu 2013 v 11:15 | Reagovat

Páni, tak to je nádherně napsané. Tomuto stylu psaní já říkám talent či umění. Je to nádherné, moc se Ti to povedlo. TAky mi u toho čtení ukápla slza ;)

15 Marr♥ Marr♥ | Web | 10. listopadu 2013 v 11:31 | Reagovat

Krásné :)) fakt talent :)) :-)

16 Lucc Lucc | Web | 10. listopadu 2013 v 12:35 | Reagovat

tak to mě fakt dojalo..a pomyšlení,že opravdu takoví lidé jsou.. krásný,máš obrovský talent. :)

17 Márč Márč | Web | 10. listopadu 2013 v 13:09 | Reagovat

ahojda :) pořádám soutěž s názvem ,,best song ever" neccheš se připojit? :)  http://antidote.blog.cz/1311/competititon-best-song-ever-prihlaska

18 smiley smiley | Web | 10. listopadu 2013 v 13:25 | Reagovat

dojemné :)

19 Nikol (StyleByNicoll) Nikol (StyleByNicoll) | E-mail | Web | 10. listopadu 2013 v 15:29 | Reagovat

Júú, trošku slzy v očiach, asi som veľká citlivka, len tak ďalej, krásne :3

20 Susane S. Susane S. | Web | 10. listopadu 2013 v 18:59 | Reagovat

Awww nový dessign, super (y) :-) Takový veselejší než tamten :-)

21 Vivien. Vivien. | Web | 10. listopadu 2013 v 19:14 | Reagovat

Nádherný příběh, vážně.
Přála bych si, aby se to opravdu nějaké dívce splnilo.

22 *Anne *Anne | Web | 11. listopadu 2013 v 19:25 | Reagovat

Rozbrečela jsi mně ! Máš velký talent ! :-)

23 Georgina Georgina | Web | 15. listopadu 2013 v 15:37 | Reagovat

Úžasný příběh...

24 hogreta hogreta | E-mail | Web | 18. listopadu 2013 v 20:00 | Reagovat

Já nemám slov. Povídky na internetu moc nečtu, protože se téměř nikdy nezačtu a ty nepřirozené rozhovory a situace mi připadají hloupé, takže se do toho nedokážu vžít. Ale tohle je úplně něco jiného! A teď to myslím vážně, tohle neříkám všem. Dokonce si myslím, že jsem tohle na internetu ještě nenapsala nikomu. Fakt skvělé! Piš dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama