Povídka - Domeček z karet

11. října 2013 v 22:18 | V. |  Články
House od cards, aneb 'jak se mi zhroutil svět'.



''Mami? Proč mi nejde telefon?'' upřeně jsem se s nasupěným výrazem podívala na mámu.
Ta s ledovým klidem odpověděla 'Odpojili nám ho, nezaplatila jsem.'', její výraz už trošku polevil a vypadala spíše smutně.
''Jak to?'' vyjekla jsem. ''Neměla jsem na to.'' její obličej byl ještě smutnější. 'Hmm.'' nerudně jsem broukla. ''Ještě nějaká perlička?'' broukla jsem tichounce a plácla sebou na pohovku.
''Všechno je v pr-eli'', ''To je jen začátek.'' ozývaly se mi hlasy v hlavě. Všechny jsem je zahnala a radši jsem nad tím už nepřemýšlela.

''Haha, ty jsi trdlo. A jak to dopadlo?'' vyzvídala jsem na kamarádce, se kterou jsem si právě volala na skype. ''Ty jsi odešla a Dan mě vzal.... '' hovor byl přerušen. Kouknu na bílou krabičku s internetem. Nesvítí. Jasně, to jsem si mohla myslet. ''Další rána!'' procedila jsem mezi zuby a podívala se na mámu. ''Co? Říkala jsi něco?' zabrblala máma. ''Že už si mě připravila o poslední kousek komunikace s ostatními.'' vyjela jsem na ni.''Vypojili už i internet!'' znovu jsem sykla a snažila se uklidnit. ''Tak holt budeš chodit do knihovny!'' ozvalo se a vyrušilo mě to z mého proudu, vlastně nesmyslných myšlenek. ''Hmm.'' celá šťastná chodit do knihovny!

''Pozor! Uhni!'' křičí mi do ucha bratr. ''Uteč, zastřel ho. Zombik! Dělej! Udělej něco!'' začínali mě bolet uši. ''Tak zastřelit nebo utéct? Moc mi nepomáháš!'' vykřikla jsem a dala se na útěk do úkrytu. ''Zastřelím ho ze střechy.'' zazubila jsem se. Cvak! Obrazovka zčernala. ''Co je?'' nechápavě jsem se ptala monitoru, asi jsem si myslela, že mi snad dá vysvětlení. ''Vypojili elektriku. Zítra i plyn.'' smutně odpověděla máma a snažila se rozehnat slzy, které se jí draly do očí. ''Co nám odpojí dalšího? Vždyť už teď nám nic nejde!'' vykřikla jsem a utekla do pokoje. ''Selhala jsem!'' vykřikla a rozehnání slz už nezabíralo, začala brečet, slzy tekly potokem. ''Ale neselhala.'' vzala jsem ji kolem ramen a snažila se ji utěšit. ''Jo! Selhala! Nezasloužíte si takovou mámu. Matku na nic!'' zoufale zavýskala a odešla si zakouřit.

Další dny jsme se s bratry museli nějak zabavit. Bez elektriky to jde ale špatně. Po týdnu mi lezly karty krkem, stejně jako všechny knížky, které jsem za tu chvilku přečetla. Nejraději bych se vyhodila. Četla jsem je několikrát za sebou. Vařili jsme jak se dalo, vlastně nedalo. Koupali se ve studené vodě, ale co bude dál? Začínali jsme být solidně v pr...! Máma se snažila mi neříkat všechno, ale jednoho dne se složila a vše mi řekla. ''Pokud kurátorce ze sociálky nedám potvrzení, že mámě zaplacený plyn a elektriku, vezmou mi je. Ty se za sebe můžeš rozhodnout sama, oni půjdou do děcáku.'' začala brečet, křičet. ''Pak už je nedostaneme zpátky.'' vzlykla a slzy jí tekly proudem. ''Cože?'' vyvalila jsem oči, ''To nemyslíš vážně!'' nevěřila jsem, co právě řekla. ''To přeci nemůžou! To nejde!'' křičela jsem a slzy se draly ven. ''Jde, všechno jde. Bohužel.'' zašeptala máma. Po chvilce jsem utekla k bráchovi a brečela, brečela. Najednou se ozvalo ''Proč brečíš?'', patrně jsem ho vzlykáním probudila. Možná i ta louže se dostala až k němu. ''Nic, spinkej.'' houkla jsem a pokračovala v breku dál. ''Ale velký holky nepláčou!'' zašeptal a dal mi pusu. Začala jsem řvát ještě víc. Nemůže to být pravda. Nemůže!

Pár dní po tom jsem se zhroutila. Kamarádka mě vzala na víkend pryč, abych se trošku odreagovala. Když jsem se v pondělí vracela, přišla jsem do tichého, prázdného bytu. ''Kde jsou kluci?'' usmála jsem se, protože jsem byla celá odpočatá a v pohodě. Máma se na mě podívala očima, které jsem u ní nikdy neviděla. Podlité krví a hluboké, tmavé kruhy. V tu chvíli mi to došlo, stačil jeden její pohled a mě všechno došlo. ''Jsou pryč.'' zašeptala jsem a klekla si. ''To není možné, to je blbost.'' opakovala jsem si v duchu. ''Nemohli mi vzít to nejdůležitější v mém životě.'' přišla jsem si jako blázen. ''Co jsi to provedla?'' zakřičela jsem. ''Nejsi máma, jsi zrůda!!'' křičela jsem čím dál hlasitěji. Bylo mi hrozně, nikdo si tohle neumí ani představit. Úzkost, prázdnota. Přece si je nemohli jen tak vzít. ''Není to možný!'' křičel mi hlas v hlavě. Snad hodiny jsem tam jen klečela a koukala před sebe, křičela a bušila do podlahy. Máma se ke mně přiblížila a chtěla mě zvednout. ''Nestarej se o mě! Nesahej na mě! Jak si to mohla dovolit? Nikdy tě už nechci vidět. Nenávidím tě! Nenávidím tě! Slyšíš! Nenávidím'' křičela jsem z plných plic.''Co jsi to za mámu? Necháš si vzít obě děti a všem třem zničíš život! Teď oba skončili někde v děcáku a už nikdy je neuvidím, nikdy je neuvidím.'' ztlumila jsem hlas a opět upřela pohled do podlahy. Po chvíli jsem se zvedla a šla ke dveřím. Naposled se na ní koukla ''Nechci tě už vidět.'' rázně jsem dostala poslední hlásky a bouchla dveřmi.


Běžela jsem z baráku někam, někam pryč, daleko. I přes nesnesitelnou bolest v boku jsem dál utíkala. Zastavila jsem se někde v lese a lehla si do listí. Často jsem si na to místo chodila čistit hlavu, ale teď jsem neměla moc co větrat. Srdce se mi svíralo a já jen koukala do koruny stromů. Ležela jsem tam snad hodiny. Zvonil telefon. Nezvedla jsem ho. Když zvonil po několikáté už jsem ho zvedla. ''Ano?''-''Dobrý den, kriminální policie, víte kde je teď vaše matka?'' vyvalila jsem oči, proč mi volá kriminálka a ptá se na ní? ''Nevím, něco se děje?'' zahuhlala jsem a vandala si vlasy z pusy, které mi tam nalétaly. ''Vaše matka je mrtvá. Spáchala sebevraždu. Moc mě to mrzí.'' .. Cože? Lehla jsem si, v ruce jsem dál svírala mobil. ''Halo? Slečno, jste tam? Jste v pořádku?'' ozývalo se, ale já jen ležela.

''Když už jsem říkala, že tě nechci nikdy vidět, nemyslela jsem to vážně.'' zašeptala jsem a vítr nesl má slova dál. Stále jsem jen koukala do té koruny stromu, kterou jsem už znala do detailů. ''Už nemám nikoho. Nikoho!'' pokračovala jsem dál v konverzaci s větrem. Nakonec jsem se po těch hodinách zvedla a vydala se k domovu, kde už mě nikdo nikdy nebude čekat. Když jsem vešla do koupelny, první kde mě spočinul zrak byl žiletka na poličce. Už dlouho jsem slýchala, že si lidé pomáhají utéct od reality tém, že si řežou do zápěstí. Jenže jsem se zamyslela, chci utéct úplně, nebo jen na chvíli?

Popadla jsem žiletku, co jiného, když se mi svět zbořil, jako pouhý domeček z karet. Povytáhla jsem svetr, pevně sevřela žiletku a přiložila ji k zápěstí. ''Mám? Nemám?'' ptala jsem se sama sebe. ''Už nemáš nikoho. Udělej to!'' - ''Odlož tu žiletku! Snaž se dostat bratry zpátky!''- ''A jak asi? Nic nezmůžeš!''. Tohle mě přesvědčilo. Zaryla jsem žiletku hluboko do kůže a udělala čistý řez. Cítila jsem šílenou bolest. Vykřikla jsem. Zaryla jsem žiletku znovu a hlouběji. Tu bolest jsem už ani necítila. Soustředila jsem se jen na tu bolest z rány. Všude stříkala krev a já jen koukala na tu krev stékající po ruce. Začínala jsem mít mžitky před očima, pak už jen černo. ''Miluji vás!'' zašeptala jsem skoro neslyšně a už necítila nic. Byla jsem vysvobozená.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nik. Nik. | Web | 12. října 2013 v 9:24 | Reagovat

waw ! ještě jednou díky za komentáře u mě, a musím říct, že jsem si to přečetla od začátku do konce, hodně nečekaný konec, možná až trošku brutální ;)

2 Adee. Adee. | Web | 12. října 2013 v 11:35 | Reagovat

ajéj, moc dlouhý na mě, až budu mít čas tak si to přečtu :)

3 Hoshi Hoshi | E-mail | Web | 12. října 2013 v 11:58 | Reagovat

Krásně napsané a opravdu smutné :( Nemám ráda smutné příběhy, ale někdy takový život je....
Jen bych .. Já osobně, dala vždy přímou řeč na nový řádek.

4 E-vee E-vee | Web | 12. října 2013 v 12:11 | Reagovat

Tyjoo..
Tak to je hodně dobré.
Páni.. Ten kdo to přečte celé, by si mohl uvědomit a docela se z toho poučit. A příjde mi, že jsem hodně podobná jako dívka z tohohle příběhu, hlavně díky mé výbušnosti a díky tomu, že se do všeho vrhám po hlavě a nepřemýšlím..
Já jsem toto svojí mamce schopná říct, ale pak toho litovat..
A tenhle příběh je teda hodně přemýšlící.

Jinak jsem tenhle blog jsem už viděla dřív, a říkala jsem si, že bude hodně dobrý.
Takovéhle typy blogů, a lidi, kteří je píšou mám ráda.:)
Takže si tvůj blog někde zapíšu, ať nezapomenu adresu:)

5 H. H. | Web | 12. října 2013 v 12:18 | Reagovat

Wow! Hodně dobré!

6 Kei Kei | Web | 12. října 2013 v 13:39 | Reagovat

tohle.. nikdy v životě jsem nic takového nečetla.dostalo mě to až na kolena..Teďkom se mi kutálí obří slzy po obličeji. Je to tak neskutečné . Tak pravdivé..
Panebože nikdy jsem nečetla něco tak užasně napsané. (z blogů) ten pocit co teď cítím se nedá vyjádřit slovy.
Je to prostě..užasné. Rozhodně piš dál !!

7 ll ll | 12. října 2013 v 15:29 | Reagovat

"Nell Jelinková
<<< promiň že ti to posílám : Když právě začínáš číst tohle nepřestávej nebo se ti stane něco špatného. Jmenuji se Drivemax, je mi 23 let mám blond vlasy a děsivé oči. Nemám nos a uši jsem mrtvá. Pokud tohle nepošleš 15 lidem zjevím se dnes večer u tvé postele s nožem a zabiju tě. Tohle NENÍ vtip! Něco dobrého se ti stane v 15:22 - někdo ti zavolá nebo k tobě promluví a řekne MILUJI TĚ!!! P.S.: NE...PORUŠ TO... Sorry, že ti to posílam. Posílam to ze strachu. Ne o sebe, ale o své blízké. Tento dopis pochází z Venezuely byl vyslán, aby změnil tvůj život a udělal tě šťastnější. Pošli tento dopis 20 lidem do 96 hodin. Změny se dočkáš do 5dnů. Alena Kovaříková, bto poslala 22 lidem, v losovani vyhrála automobil. Erik Pražák, který tomuto neuvěřil byl zavražděn a ráno ho našly rodiče v posteli a s nožem v srdci a bez oči. Bojím se o tebe a doufám, že tenhle "řetězák" neporušíš! . ZPĚT UŽ POSLAT NEMŮŽE"

8 the lizz. the lizz. | Web | 12. října 2013 v 17:55 | Reagovat

woooww... ten konec.. docela psycho.
mám z toho až husí kůži.)
fakt skvěle píšeš!

9 A. A. | E-mail | Web | 12. října 2013 v 19:54 | Reagovat

Napsala jsi to opravdu úžasně, pravdivě, tak skutečně. Měla jsem z toho slzy v očích. :( Bohužel se tohle děje. Život není spravedlivý.

10 S-hejvi S-hejvi | Web | 13. října 2013 v 11:01 | Reagovat

to je dokonale napsané, lépe bych to nesvedla!:)

11 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 13. října 2013 v 14:04 | Reagovat

A jáj... dost depresivní povídka. :( To by se mělo zakázat, tkaovéhle povídky. :D Každopádně se ti to moc povedlo. Bylo tam vidět to zoufalství... A chudák ta mamka. :( Bylo to opravdu bezva. :)

12 Kerr Knock Kerr Knock | Web | 13. října 2013 v 16:34 | Reagovat

Wooow:O Úplně úžasný, jsi v psaní dokonalá!:) Nevím, asi mi ani té holky není líto. Kluci byli očividně malí, takže ti by to tolik neprožívali. Holce teda musí být víc jak patnáct, když se může rozhodovat sama u soudu.. No ale pořád mi hlava nebere, že jen tak odjela na víkend s kamarádkou. Prostě bych to nezvládla. Užívat si někde na chatě, zatímco by se moje mamka snažila získat peníze. No, ale dobře, prostě jí kámoška přinutila. Stejně tak jako že nechápu, oni neměli vypnutou elektřinu? Že měla nabitý mobil a policie se jí dovolala. Nebo si ho nabila na chatě u kámošky? No a třetí věc. Policie nechtěla, aby ta holka přišla k nim? Nechtěli jí vyslíchat, jestli se sebevraždou neměla něco společného? Že v klidu došla domů a tam se podřezala... Promiň, ale vždycky přemýšlim o takovýhle věcech:)

13 Barča Barča | Web | 13. října 2013 v 17:31 | Reagovat

No docela dlouhé na mě a tak sem si přečetla jen poslední dva odstavce :DDDD a ten konec me dostal :D Jakože mám ráda štastné konce ale to je pořád to stejné.Tady se mi to líbí že to dopadlo zle.Moc hezké. (Jinak se omlouvám že sem neobíhala)a ty taky nezapomen obíhat a dát komentář vždy k nejnovějšímu článku :D

14 Marionette Marionette | Web | 14. října 2013 v 12:09 | Reagovat

Krásně jsi to napsala o.o Jeden z nejlepších článků které jsem kdy četla :3 Číst tolik textu za to ale stálo. Ta holka to má teda sakra těžký ._.

- - - - - - -
Budu ráda když navštívíš můj blog a zanecháš nějaký komentář :) faraway-way.blog.cz

15 krasna-sluchatka krasna-sluchatka | E-mail | Web | 14. října 2013 v 19:49 | Reagovat

Lepší než You - zlepšila ses :) Budu sledovat dál :) Super!!

16 May-rinne May-rinne | E-mail | Web | 20. října 2013 v 12:24 | Reagovat

Krásně napsané... 8-O :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama